Shards of the rainbow (LGBT CZ)

I.

   Emily udeřilo velké červené kolečko v kalendáři téměř hned po jejím probuzení. Dnes je 2. února. Den, na který se Emily tolik těšila. Podle všeho by už babičku měli propustit po dlouhé době z nemocnice. Nemohla se dočkat. Když je tu babička, je vše daleko více jednoduché. Ukočírovat své dva malé bratry, udržet malý byt čistý a stíhat u toho i své školní povinnosti nebylo v silách šestnáctileté studentky. 

   Líně se posadila na postel a zamžourala po pokoji. Zběžně se prohlédla v malém zrcadle, které viselo přímo oproti posteli. Kdyby se z kruhů pod očima nestala za poslední měsíc téměř rutina, možná by se svého obrazu i lekla. Po měsící nad tím už jenom mávnula rukou. Mnohem větší starosti jí však přidělala otevřená učebnice ležící u její postele.

   Aby trochu pomohla rodině s financema, našla si Emily i práci na poloviční úvazek jako servírka v místním baru. Domů přišla až kolem jedenácté večer a její pozornost u francouzských slovíček moc dlouho nevydržela.  Její oblíbený svetr a kostkovaná sukně byla nasáknuta kouřem.

,,Takhle za babičkou rozhodně nemůžu," povzdechla si odhodila oblečení do vrchovatého koše na prádlo. Až teď jí docházelo, že babička se nevrátí do bezchybně čisté domácnosti, jak si představovala. Špinavé prádlo se kupilo v koši a čekalo na vyprání, po celém bytě byly rozseté hračky Lexe a Roryho. To ještě nebylo vše - další valná hromada prádla čekala na vyžehlení a podlaze by přejetí smetákem taky jenom prospělo. Emily měla pocit, že jí z toho všeho praskne hlava.

   Přešla do kuchyně a potěšilo jí vědomí, že má aspoň dostatek jídla a není potřeba nakoupit. Strčila do toastovače postupně tři páry chleba a natřela je malinovou marmeládou.

,,Kluci, snídaně," houkla na Lexe a Roryho doufajíc, že už jsou vzhůru. Kluci se do kuchyně přiřítili jako divá zvěř. Hladově usedli ke stolu. Nadšení však brzy pominulo.

,,Fuj, tohle nežeru, já chci palačinky,"podíval se znechuceně Lex.

,,Koukej to do sebe hodit smrade a nevymýšlej si,"sykla Emily, neměla na Lexe náladu. Jejich rozpor přerušil Roryho pláč.

,,Každý den máme toasty s jahodovou majmejádou. Tohle je majinová,"brečel Rory. Pláč se postupně měnil v histerický záchvat.  Oproti tomuto byla bezmocná i babička, Emily neměla nejmenší šanci Roryho urovnat. Myslela na hořkou chuť nikotinu, která by ji uklidnila. Ale nemohla, slíbila si, že před dětma si tuhle neřest odpustí.

   ,,Buď ticho ufoune, bolí mě z toho tvýho křiku hlava. Kdo tě má posouchat křikloune,"nepřestal Lex s rozdáváním jedovatých poznámek. To už Emily bouchla trpělivost a musela bratra znova okřiknout: ,,Lexi, neříkej mu ufone. Rory není žádný ufon. A vubec, mazejte oba do auta, musíme vyzvednout babičku.

,,Parchante jeden,"pomyslela si ještě zpětně na Lexovu adresu. Následně chtěla chytnout Roryho za ruku.Ten se však veškerému lidskému kontaktu vyhýbal, takže jí nezbylo nic jiného, než gestem naznačit pohyb směr auto.Roryho pláč se postupně rozléhal celou čtvrtí a několik sousedů uštědřilo rodině pár nehezkých pohledů skrz okno. Emily si oddechla, když už konečně byli všichni v autě a vydali se směrem k nedaleké nemocnici.

I přes na první pohled zaplněné parkoviště se Emily podařilo zaparkovat. Rodina vystoupila z auta. Roryho záchvat už lehce přešel. Vydali se úzkou uličkou vedoucí přímo do areálu nemocnice. Přímo proti nim šly v ruku v ruce dvě dívky, o kus starší jak Emily. Ta se za nimi nenápadně ohlédla. U srdce ji bodla vzpomínka na událost minulého pátku. Tolik si přála, aby se pár minut něhy opakovalo. Těch pár minut jí pomohlo urovnat si v hlavě tolik věcí...

,,Fuj, Tom říkal, že jsou to lesby a lesby jsou nechutný,"přerušil Emilyno rozjímání Lex jedovatou poznámkou. Ta se ani vteřinu nerozmýšlela a okamžitě mu dala pohlavek : ,,Hajzle jeden,"

,,Krávo blbá,"vzlykl. Mladší z bratrů byl pro změnu tichý, což pro něj bylo typické a pro Emily nyní i nezvykle úlevné.