Shards of the rainbow (LGBT CZ)

II.

   Pichlavý zápach nemocniční chodby byl Emily velice nepříjemný. Nebylo to však to nejštiplavější, co ji právě sužovalo. Lexova právě vyřčená poznámka na adresu dvou za ruku se držících dívek byla mnohem horší. ,,Lesby jsou nechutný," znělo jí stále v uších. Ano, Lexovi bylo teprve deset, neměl z toho rozum a pouze papouškoval názor svého kamaráda, který ho nejspíš slyšel od rodičů a slepě ho šířil mezi kamarády, ale stejně, Emily měla pocit jako by jí pod kůži vlítla vosa. Co vosa. Celé hejno vos. Lex byl i přes to všechno její bratr.

   Z rozhořčení ji vytáhla až v dálce sedící postava drobné stařenky s berlemi a černou sportovní taškou vedle nápojového automatu. ,,Babi," vydechla s úlevou Emily. Doufala, že se s babiččiným návratem do jejich domácnosti zlepší její dříve vynikající prospěch a všechny domácí povinnosti už nebudou pouze na ní. ,,Beruško moje, vypadáš vyčerpaně," usmála se vrásčitou tváří na svou jedinou vnučku, ale v hlase byla slyšet starost. Ta však pominula v momentě, kdy zahlédla svá malá vnoučata.

,,Konečně jseš zpátky babi, s Emily to bylo votřesný. Normálně furt na mě jenom křičela," neodpustil si Lex své stížnosti, zatímco se vrahal babičce kolem krku. Emily nemajíc sílu na to nějak reagovat pouze protočila oči. Zrak všech tří náhle pokynul k nejmenšímu členovi rodiny, který ještě ani babičku nepozdravil, pouze upřeně a beze slova hleděl na nápojový automat. Babička už moc dobře věděla, že nemá cenu žádat Roryho o pusu, protože by to pouze skončilo  jen dalším hysterickým záchvatem a o to nikdo nestál. Rodina se tedy pozvolně přesunula do auta.

Po cestě Emily dovedla Roryho do školky a Lexe i přes jeho odpor vysadila u školy, kterou navštěvoval. Nyní se těšila na to, jak přijde ošetřovatelka a ona bude moci do školy dopsat si pár písemek a vyrovnat docházku. Avšak jí to asi nebylo přáno.

,,Asi bych ti měla něco sdělit miláčku,"zkousla si babička nervózně ret. Tušila, že Emily nebude dvakrát nadšená z noviny, kterou se jí chytala říci. Zvláště po tom, co jí celou cestu líčila stávající problémy ve škole a taky to, jak se to teď jistě změní.

,,Poslouchám,"odsekla Emily podrážděně. Už teď věděla, že nebude mít radost. Nechtěla však předčasně pěnit. Hezky v klidu se rozhodla si zprávu vyslechnout bez ukvapených závěrů.

,,No víš, Erin, to je moje ošetřovatelka, ona si musí něco vyběhat na úřadech. Ehm, no, takře přijde až kolem, ehm..desáté hodiny," řekla babička provinile a tvářila se při tom jako pes, co zničil svému páníčkovi něco cenného.

,,V deset," zopakovala Emily se zlostí v hlase, ,,v deset. tak to je úžasný. V deset, tak to je skvělý. Fakt babi, výborný," snažila se nevypěnit. V zápětí toho litovala. Babička za to přece nemohla. a neměla by na ní být nepříjemná hned po návratu z nemocnice. ,,Promiň, já jen...ve středu musím s Rorym do Londýna. Do nějaké speciální poradny. Jeho paní učitelka ve školce si myslí, že je autista. Tak ho tam prověří. To je zase další absence. A já si to vážně nemůžu dovolit. Víš...já nechci opakovat ročník. Bývala jsem nejlepší ve třídě a teď budu ráda, jestli projdu,"

Emily už ztěžka schovávala slzy. Ještě nepadla ani osmá hodina už toho měla plné zuby. Navíc čím dál tím víc toužila po cigeretě. Babička chtěla projevit lítost, nemohla však skrýt ani překvapení. ,,Náš Rory přece není žádný autista. Ale jestli tě nějaká jeho přecitlivělá paní učitelka posílá do Londýna, tak jeď. Aspoň navštívíš Carsona. Nedávno jsem s ním volala, prý se mu daří," rozplývala se nad svým nejstarším vnukem.

,,Carsona mi nepřipomínej, idiota. Mohl mi aspoň přijet pomoct, když jsi byla v nemocnici. Stejně nepracuje, takže by ho to nezabilo. A to, že mi poslal obrázek nějakýho křivýho panáka to nezlepší,"

,,Takhle o svém bratrovi nemluv,"pokárala přísně  svou kysele tvářící se vnučku, ,,prostě má dost práce, to je celé,"

,,Práci? Carson, že má práci? Mlátí v nějakým zapadlým baru na bicí, čmárá panáky, občas mu to vytisknou v nějakých novinách, kterýma si bezdomovci jenom utírají prdel. No jo chudáček, celej přepracovanej,"

Ani jedna nechtěly strhnout hádku, takže Em vybalila babičce tašku a když se ujistila, že jí nic nechybí, šla se ještě naučit ta francouzská slovíčka. Ani se nenadála a byla tu desátá hodina, která donesla do domácnosti ošetřovatelku Erin. Erin byla štíhlá, docela vysoká a neobyčejně výřečná. ,,Jee, ty jseš určitě Emma viď? Paní Fletcherová mi o tobě vyprávěla. Jéje, já jsem tak ráda, že tě konečně poznávám," sypala ze sebe přehnaně medovým hlasem Erin, ,,No to byste nevěřila, paní Fletcherová, jaká je na těch úřadech fronta. A vůbec to tam neutíká," stále se nezastavovala.

Emily se zkousnutým rtem ošetřovatelku ignorovala. Vzala si šedou plátěnou bundu, červený batoh a těšila se ven na čerstvý vzduch. ,,Něco ti vypadlo miláčku, ale já jsem to jakože neviděla," upozornila babička na malou modrou krabičku, která vypadla její vnučce z kapsy. nadšeně se ale netvářila. Erin se jedovatě uchechtla. Emily celá zčervenala, v rozpacích sebrala cigarety a zabouchla za sebou dveře.

Zběsile vyběhla a zastavila se až na rohu ulice. Zmátořeně poklekla a opřela se o sousedovic plot. Chvili jen tak tiše posedávala a srovnávala si myšlenky v hlavě. Před sebou viděla slet vzpomínek, co se rychle udály v tak krátkém čase. Krásné chvíle se servírkou Cierou v kumbále prostřihával obraz dívek z dnešního rána a Lexova poznámka na jejich adresu. Rozklepanou rukou šáhla do kapsy a vytáhla krabičku, která jí před chvilkou vypadla a hned j ochudila o jednu cigaretu, kterou si vítězně zapálila a vydala se směr škola, která sídlila nedaleko.

,,Možná stihnu i dvě. zasloužím si to,"odfrkla si. Když si vzpomněla, co jí teď asi čeká, tak by si nejraději dala celou krabičku.