Uječená

Únos

Izabela měla už všechno připravené. Teď už jen zavolám Sáře, že je vše připravené a že potřebuji pomoc s únosem. Pomyslela si Izabela.

Druhý den ráno volala Izabela Sáře.
,, Ahoj Sáro! Potřebovala bych pomoc. " řekla Izabel ,, Jasný, co potřebuješ?" zeptala se Sára ,, Dnes  plánuji přejet Špulku. Potřebuji, aby jsi mě dneska omluvila ve škole. " řekla Izabela ,, Co mám říct? " zeptala se Sára. ,, Řekni, že jsem zvracela!" odpověděla Izabela. ,, Dobře Izabelo! Já tě teda omluvím a řeknu Kim, ať se potom připraví! " řekla Sára. ,, Buďte nablízku! Budu potřebovat, aby jste mi ji pomohli naložit do autobusu. " řekla Izabela. ,, Jo jasný! Pomůžem ti! Hlavně, ať se jí zbavíme!" odpověděla Sára a obě dívky zavěsily.

Sára omluvila Izabelu ve škole. Řekla, že Izabela zvracela. Bella ale  mezitím čekala v autobuse , až Špulka skončí ve škole.

Škola skončila a Sára s Kim zašly za Špulkou.
,, Ahoj Špulko! Nechtěla by jsi s námi do kavárny? " zeptala se mile Kim a Sára potlačovala smích ,, Kdo? Já? " zeptala se nevěřícně Špulka. ,, No jasný! Uvědomili jsme si, že nejsi tak špatná a chtěli by jsme se s tebou skamarádit! " řekla mile Kim a Sára měla co dělat, aby nevybouchla smíchy. ,, Tak dobře! Jdeme! " zaječela Špulka a to kamarádíčkování jim sežrala. 

Sára, Kim a Špulka šly ze školy. Zastavily se před přechodem. U přechodu zastavil autobus. ,, Špulko! Běž! " řekla Sára a Špulka vešla na přechod. Nevšimla si, že za volantem sedí Izabela. Izabela se rozjela a Špulku přejela.
Kim a Sára jí zalepili hubu kobercovkou a hodily jí do kufru.  A pak odjely k Izabele domu.

U Izabely doma

Špulka se probrala v temném sklepě. Zjistila, že sedí svázána na kovové židli. ,, Kde to jsem? " řekla si pro sebe nahlas Špulka. ,, U mě doma! " ozvalo se ze schodů u dveří. Špulka uviděla stát na schodech dívku. Měla krátké hnědé vlasy a na sobě měla černé boty, černé kalhoty, maskáčové triko a přes sebe přehozenou červenou kostkovanou
pánskou košili.

,, Bello? " oslovila vyděšeně Špulka dívku. ,, Ahoj Špulko! Dlouho jsme se neviděli!" řekla s mrchovským úsměvem na tváři Izabela. ,, Proč jsem tady? A proč jsem přivázaná?" zeptala se Špulka Belly. ,, Proč si tady? To aby jsi nikoho neotravovala! Proč jsi přivázaná? To abychom tě lépe mučili a vraždili!" řekla Izabela ďábelsky a Špulku pohladila po zrzavých a hnusně mastných vlasech.

,, Prosím! Já nechci umřít! " zaškemrala Špulka ,, To máš smůlu holčičko! Všichni chceme mít od tebe klid a také si všichni přejí tvojí smrt! Takže máš prostě smůlu! Je mi líto. Ne počkat! Vlastně není!"
řekla s mrchovským úsměvem Izabela.
,, Prosím nezabíjej mě!" zaškemrala Špulka ,, To ti nesplním! My jsme tě také žádali, aby jsi na nás nemluvila, nekřičela! Dokonce jsme tě žádali, aby jsi z této školy vypadla! Žádali tě, aby jsi si zašla k psychiatrovi, ale nešla jsi tam! Tak proč by jsem tě měla poslechnout a ušetřit tě? " řekla Izabela ,, Protože si nezasloužím umřít! " odpověděla vyděšeně Špulka.

Izabela vyprskla smíchy.
,, To byl dobrý vtip Špulko! Ty si nezasloužíš žít, ale umřít jo! Nikomu chybět nebudeš! A kdo ví? Třeba mi tvý rodiče a tvá sestra poděkují, ale studenti určitě. Mučení bude pro tebe utrpení a smrt osvobození. Neboj se! Brzo začnem!" řekla Izabela a na Špulku se usmála a pohladila jí po vlasech.