~Prolog~

39 2 4
                                    



Prolog;

Kráčela jsem bosa po mokrém mechu. Moje chodidla... Moje ruce... Moje tělo. Vše bylo najednou ve splynutí s prosluněným, voňavým lesem. Každým krokem jsem se cítila volnější. Milovala jsem to.

Rozpřáhla jsem ruce, se zavřenýma očima zvedla hlavu směrem k nebesům. Zhluboka jsem se nadechla... Jakoby se zastavil čas. Všechno bylo tak tiché... Klidné. Zaposlouchala jsem se... Chtěla jsem je slyšet. Ty zpívající ptáčky. Nemohla jsem se nabažit jejich nádherného zpěvu. Začala jsem tančit do rytmu jejich pozpěvování. Byla jsem tak volná, svobodná...

Z ničeho nic jsem ale cítila chladno... Rozlévalo se po celém mém těle a já přestala vnímat tu krásu lesa. Vše potemnělo. Začala jsem ztrácet vědomí..

Nakonec jsem v čistě bílých šatech padla k zemi na vlhký mech.

Dívka ze snuKde žijí příběhy. Začni objevovat