Před dávnými a dávnými lety chodili po našem pradávném světě první lidé a první elfové. Elfové si za svého krále vybrali Nérina Roztrózu a za svou královnu Orleménu. Lidé tehdy ještě žili v tlupách, spojenectvích a táborech.
Královnina duše byla čistější než ta nejčirejší voda z lesního potůčku a už jen královo jméno bylo legendou hrdinů a udatných bojovníků. I když před svým lidem ukazoval kamennou tvář kvůli respektu, někdy se před svou manželkou často zapomněl zasmát nebo projevit nadšení. Ale královně to nevadilo, naopak cítila jeho lásku k ní.
Královniným koníčkem bylo procházet se lesem a vychutnávat jarem užaslé obličeje lidí. Ale dnes tu nikdo nebyl a tak se rozhodla podívat do hospodářství jednoho mladého bojovníka. Výsledek ji ale rozzlobil a ihned vyhledala svého chotě.
,,Drahý, nemáš pocit, že ti lidé žijí v až moc velkém přepychu? Už je les nezajímá a nepamatují si, že jim dává život. Potrestej je a připomeň jim, co nedělají!" naléhala na svého muže. Ten prohlásil.
,,Nejsem jejich Bůh a proto jim nemohu vzít to, co si sami vybudovali. Ovšem tebe miluji a je v mé moci zajistit, aby každý, kdo do lesa vstoupí po dlouhé době, byl po celou dobu pobytu v lese připraven o čich. Protože les je dostupný všem, ale jen některým se podaří odhalit kouzlo tohoto místa. Nezlob se drahá, nebude-li ti to stačit. Víc udělat opravdu nemohu. Není to v mé moci."
Královna mu však skočila kolem krku. Byla moc ráda za spravedlnost svého krále. ,,Jsem tak šťastná, že víc už nechci nic! Děkuji."
A takto vzniklo nachlazení a přetrvává dodnes.
