Strašidelné historky

Hlad za hranicemi

,,Ten les je tak hluboký!''. Bezmocně a udýchaně si řekla tuhle větu a lehce zpomalila... . Zanedlouho ale svou brzkou smrt znovu zaslechla a zrychlila, jak to jen šlo. Mluví se tady o zvířeti, které v temném, stmívajícím se lese utíkalo smečce zubatých a skoro až ,,vychrtlých,,  stvoření, které si ji hned přirovnali ke kořisti, a nikdy by se nevzdali ji chytit. Nacož v tomto období; v zimě, kdy jidla bylo nedostatek a všichni predátoři i býložravci trpěli hlady...

Před ní se náhle objevil spadlý strom přes menší propadlinu. Stačilo to jen ,,elegantně'' přeskočit ale nepropočítala to v té rychlosti, a ve strachu vzdálenost druhého ostrůvku nedoskočila. Packama se snažila aspoň v panice se dodrápat, ale kluzký zamrzlý sníh ji nijak napomáhal...
Spadla z menší výšky do dalšího hlubokého sněhu v úzkém průsmyku, kde poté ze shora z menšího vzpamatovaní se zaslechla agresivní vrčení dobíhajících vlků, kteří hned hledali jinou cestu směrem k ní.

,,Ne...ne...to snad ne, kde to jsem!'', trochu vyděšeně si kupodivu lehce podvýživená, mladá liška v rychlosti prohlídla celé své tělo.
Měla všude jen škrábance, které byly tedy někdy až do krve. Náhle znovu slyšela podivné hlasy kolem ni..., jako ozvěny, ale nikdo kolem ní nebyl. Přestala si toho všímat a hned hledala nějakou cestu ven. Nakonec ji našla a snažila se přes malinkatou skulinku se protáhnout pryč.

Byla skoro venku ale ze shora si nevšimla šíleného člena krvelačné vlčí smečky, co na ni celou svou váhou skočil a stihl se v letu zakousnout do jejího hřbetu. Jako by se ji dotkla samotná smrt.... Stáhl ji s sebou z kopce ještě níže a níže, do jakési propasti, temné a hrůzné...

Spadli nakonec z kameného výstupku na tvrdou zem někde na malé mýtince pohlcena hustými a velkými zasněženými stromy kolem. Vlk dopadl  mnohem hůř než ona, protože si při dopadu zlomil vaz a už jen ležel mrtvý vedle ní. Ona měla jenom zlomenou nohu.

Hrozivé vrčení ostatnich vlků se po čase zvyšovala a nebezpečí se přibližovalo k ni. Ona ale už jenom ležela s nehezkým kousnutím na hřbetě na své krvavé louži a se zlomeninou. V hlavě slyšela pouze ty samé hlasy, které slyšela předtím.
Pak si ale uvědomila co to je, byly to hlasy.......její rodiny, kamarádů. Těch, kteří již už jsou pravděpodobně mrtví a ona stále zůstala v tom krutém lese plnýho strachu a hladu. Skoro už nevnímala vše kolem sebe, zahleděla se na mrtvého vlka - Gamu, který měl své zuby od její krve... Jako by se náhle zastavil pro ni čas....

Sněhové vločky přestaly padat a dokonce přestal foukat i vítr, svět se ji začal osvětlovat a barvit do bíla, ještě víc než samotný sníh kolem a k ni najednou doklusali světle průhledné siluety všech členů její vymřelé rodiny.

,,To je taková nádhera'', řekla si v duchu a usmála se. Až potom se její vidiny rozletly kolem a ze jejích siluet se staly ti, kteří ji celou dobu pronásledovali. Stáli tam a vrčeli....unavení a někteří až vyčerpaní.

Neměli nic co lovit, vysoká zvěř už ani nebyla k vyhledání. Jediné živé co za ty týdny potkali, byla ona...liška, která mezitím chytala malou myšku. Hned co je ale zahlédla jak se proti ni rozběhli, pak zažila děsivý hororový útěk...nepovedlo se ji to a teť unavená,  bezmocná, s bolestmi jen čekala na ten poslední stisk na jejím těle, co ji konečně zabije. Krvavé kousnutí a velký pád na zem ji tak oslabily, že sotva dokázala vstát a podívat se na svého vraha. Snažila se aspoň poprosit o slitování, pochopila, že se už ale žádný zázrak nestane. Hluboce si ještě stihla povzdychnout a jen naposled vyslovila.... ,,konečně odcházím za vámi rodino, znovu se shledáme''. Vlk se rozběh, pak ji svou hlavou poté odhodil na záda, a zahryzl se ji hluboko do krku. Všichni se hned na to přidali a kousli tam, kam mohli.

Krev tekla...

Na místě zbyly jen zbytky srsti a všude rozstříkaná krev. Zůstala zde i její duše. S jejím tělem se vlci vrátili zpatky za svou rodinou.