Příběh se odehrává týden před začátkem školního roku posledního ročníku na střední.
Sourozenci a zároveň i dvouvaječná dvojčata Kara a Sebastien Lifovi se zúčastní týdenního kempování u jezera, v kempu potkají Kariny kamarádky a u jezera při kempová...
Kara " Moment. Takže to, co jsme vám poslali a vy jste to měli kontrolovat, to byli testy? Ale vždyť jsme si u některých radili a tak." Muller se tomu jen zasmál. " Ty testy právě k té občasné pomoci měli směřovat. V těch testech jsme totiž měli kamery a různé čipy, které rozeznali, kdy jste si pomáhali a kdy ne. Pro vás, jako pro jediné jsme tohle měli, protože jsme věděli, že nebudete jen od sebe bezhlavě opisovat a mnohem víc. Navíc bylo poznat kdy jste co dělali samy. Byla to i zkouška přátelství, ochoty a věcí, které jedny slečny nemají. Potřebovali jsme to vědět na dobu, kdy by jsme něco chtěli s někým dělat." Všichni jsme na něj po jeho vysvětlení koukali jako přejetá mrtvá kočka. Naznačil nám aby jsme šli za ním, následovali jsme ho někam, kde jsem to ani neznala. Když před námi otevřel dveře, naskytl se nám pohled na největší místnost na škole, dokonce větší než naše tělocvična, kam chodí cvičit 1-3 ročník. Viděli jsme tam i malé obrysy něčeho, rozsvítila jsem a všichni jsme jenom stáli na místech. Bylo tady nahrávací studio
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
kytary
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
a hlavně taneční plocha. Když jsem se na to dívala, nemohla jsem tomu uvěřit. Připadala jsem si, jako kdybych umřela a přišla do jiného světa. Ross mě objal kolem pasu a políbil mě na krk. " Ale i tak si vás z něčeho vyzkouším. Ale, bude to jenom banalita. Tahle škola je jiná než ostatní a bereme sem jenom pár lidí, nikdo do toho, co tady děláme nevidí. Ani ti nahoře, jenom jeden známej, kterého tam mám a nikdo jiný. Tak fajn, jděte se někam postavit a budete u toho ještě tancovat." Tak jsme se někam postavili a začali jsme.
Kluci začali zpívat a my jsme se k nim občas přidali, u toho jsme ale i trochu tancovali. Užívala jsem si tyhle skoro poslední chvíle s ostatními. Jsou pro mě jako rodina. Kdyby se jim něco stalo, tak bych to asi nepřežila. Snad nás nikdy nic nerozdělí.
to by bylo asi pro dnešek všechno.
snad se vám kapitola líbila po nějaké době, já zase musím jít, někdo je tady hodně otravnej....
