The Running Girl

Prolog

,, Celkový-čas-šedesát-pět-minut. Rychlost-24-kilometrů-v-hodině."

Pokračuji v běhu. Můj dnešní limit je hodina a dvacet minut. Po čele a zápěstí mi tečou malé potůčky potu, který bezustání stírám zpocenou dlaní.

Palcem otevřu skoro prázdnou láhev vody a přiložím ji ke rtům. Kapičky vody odletují z láhve. Usrknu malý doušek a pití zase zašroubuji.

Obloha je zašedlá a celý svět se zdá zpomalený. Vítr fouká do stébel plevele, které se pomalu kymácí ze strany na stranu. I vítr fouká pomalu, moje nohy běží pomalu, můj dech je zpomalený. Celý svět se ponoří do melancholie.

Na kapuci mikiny mi padne kapka vody. Potom další a další. Za malou chvíli jsem už celá promáčená, ale běžím dál.

,, Celkový-čas-osmdesát-minut. Rychlost-25-kilometrů-v-hodině."

Hlas mobilu mě přivede zpátky do reality a všechno se najednou znovu zrychlí. Sednu si vyčerpaně na mokrou asfaltovou cestu. Celá mokrá se zaposlouchám do zvuku kapek narážejících na cestu. Vytváří jednotný celek plný smutku a radosti zároveň.

,, Spustil se tam pořádný liják, co?"

,, Jak můžeš vidět..."

Ručníkem jsem si sušila vlasy a sedla si na gauč.

,, Emmo, s tím běháním by jsi to neměla přehánět."

,, Ty mě prostě nechápeš... běhání je můj život."

Syg zhluboka vydechla a protočila oči. Prohrábla si černé rovné vlasy a obrátí se na mě.

,, Co děláš v neděli?"

,, Nemůžu. Proč?"

,, Proč nemůžeš."

,, Nemám teď úplně čas."

Syg vzdychne a neochotně vstane. Ráznými pohyby vezme do ruky můj batoh.

,, Mimochodem, proč nenosíš ty kabelky, který ti tvoje mamka tak obětavě posílá? Třeba ta Michel Kors? Co bych dala za matku, která mi bude posílat každý měsíc nějakou roztomilou kabelku"

Otevře zip tašky a začne uvnitř lovit rukou.

,, Co potřebuješ v mý tašce?"

,, Ty mi neřekneš, co v neděli děláš, tak si musím pomoct sama."

,, Ne!"

Vyskočím jsem z gauče a běžím za ní na chodbu. V ruce už drží můj diář a rychle v něm listuje. Místo krve mi teď v žilách koluje zlost. Já si můžu o víkedndu chodit kam chci!

Chňapnu po svém planovači, ale sáhnu do prázdna. Celá místnost se mi v očích protáčí. Pálí mě plíce a zhluboka dýchám. Opřu se o malou skříň u dveří a snažím se zklidnit moje třesoucí se nohy. Svět se znova otočí a mou hlavou projede ostrá bolest.

...

,, Emmo?"

Nějaký hlas zazní v mé hlavě. Pomalu otevřu oči. Syg  nade mnou klečí a mezi obočím se jí vytvoří vráska starosti.

,, Emmo."

Otevřu pusu a chci jí něco říct, ale potom ji zase zavři. Nemám na to sílu.

,, Proboha, víš jak jsem se lekla?"

,, Já myslela, že už sis na to jako moje spolubydlící zvykla."

Pomalu jsem se začala zvedat. Není to poprvé, co se to stalo, ale doktor řekl, že se neděje nic vážného. Jen mi předepsal pár léků a poslal mě domů.

Odšourala jsem se do kuchyně a z horního šuplíku vytáhla pilulku, do skelničky si natočila vodu a prášek zapila.

,, Myslím, že to máš z toho běhání."

,, Běhám už několik let a nikdy to s tím nemělo nic společného, paní doktorko"

,, Neměla by jsi to přehánět, není normální běhat dvakrát denně kardio a pak chodit na treninky... zvlášť když se ti stává tohle."

Neměla jsem náladu na její poučování. Vzala jsem si batoh a odešla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a otevřela notebook. Rukou poslepu šmatrala po sušenkách, které by měly být na nočním stolku. Konečně jsem ucítila obal sušenek a dychtivě jsem si je přitáhla k sobě.  Přihlásila jsem se na facebook a projížděla Hlavní  stránku.

Prosím dokončete vaše přihlášení na nedělní závod nejpozději do pěti hodin.

Málem bych zapomněla. Musím se přihlásit. Zadala jsem svoje jméno, e-mail, telefoní číslo a bydliště. Ještě jednou jsem zkontrolovala všechny údaje a zmáčknu Enter.

Crr...

Na obrazovce se mi objevil obrázek mojí rozářené matky. V rychlosti si na sebe hodím černé čaty a batoh na postely vyměním za kabelku. Příjmu videohovor.

,, Ano!?"

,,Doufám, že jsi nezapomněla na ten pohovor s panem Hatnem  v neděli."

Do hajzlu. Myslím, že se domluvila s FBI, aby mi kontrolovali facebookový profil.

,, Jas-jasně, mami. V pět tam mám být, že?"

,, Takže ta akce na facebooku, do který ses přihlásila je asi nějaký omyl."

,, Jo-jo. Asi jsem na to omylem klikla.. víš co klik sem, klik tam a až jsi někde přihlášená. Znáš to, ne?" snažila jsem se zasmát.

,, Neznám, ale budiž. Tak papa, zlatíčko."

,, Ahoj, mami."

,, Mimochodem, ty šaty máš asi naruby. Tak se měj."

A je tu první díl. My budeme rády za každé shlédnutí vote a komentář. Budeme se na Vás těšit u první kapitoly.

Rozárka..:D