„ Jestli chceš můžeš jít domů,“ řekl jsem smutně, protože jsem jí zády nechtěl držet. „ Já už nemám domov,“ řekla smutně. „A jakto?“ docela mě to zajímalo. „No taťku jsem nikdy nepoznala, mamka měla rakovinu a mojí mladší ségru zabili ti parchanti. No a když jsem utíkala před nima do domu rozrazil dveře a zapálili ho. Na štěstí jsem utekla oknem když ho podpalovali do lesa a pak už to znáš.“ dořekl a svůj dlouhý monolog a já se zamyslel, „ Umm jestli chceš můžeš zůstat u mě ale museli bychom si postavit malý příbytek ve kterém budeš spát.“ Když jsem to dořekl v očích se jí objevily jiskřičky a začala kývat na souhlas.
Když byl příbytek postavený udělali jsme si malý ohýnek. „ Proč si nesundáš tu mikinu a čepici vždyť je tu teplo,“ řekla a já věděl co přijde. „ No jak to mám říct?? Kdybych si to sundal tak se lekneš a utečeš,“ ona se na mě podívala a natáhla ruku aby mi sundala čepici...
ČTEŠ
Blackie
Random„Neee mami !!" uf... byl to jen sen. Ahoj mé jméno je Blackie a jsem Neko. Mou matku zabili když mi bylo 10. Otce jsem nepoznal. Od matčiny smrti se mi zdá každou noc jedna a ta samá noční můra o její smrti a musím vám říct...je to strašné.
