Sirotek

Jimmy

V novém domě už jsme bydleli přes měsíc a nic se nedělo. Přesto se mi však zdál Jimmy stále podivně neklidný. Škola byla jen kousek a proto tam chodil sám. Ze školy se však vracel sám, už se téměř nebavil se svými kamarády.Cele dny býval zavřený ve svém pokoji koukající do stropu a mluvící nesmyslným jazykem. Výrazně se mu zhoršil průměr známek ve škole a při hodinách prý usínal. S Chrisem jsme o něj měli velký strach, ale kdykoli jsem s nim chtěla mluvit měl zamčeno a na večeřích s námi téměř nepromluvil. Přesto se zdál podivně šťastný.
Po nějaké době už jsem nevěděla jak se mu přiblížit a tak jsem mu, než přišel ze školy sebrala klíč. Když přišel ze školy, choval se uplne stejne jako poslední dobou vždycky. Hodil tašku do kouta a lehl si na postel. Pohledem přejel po dveřích. Naštěstí si nevšiml. ,, Ahoj Amy"rekl do vzduchu ,, chyběla si mi". Nic se nestalo.,, Ano ,mám se skvěle, co ty?" Potom chvíli zaujate koukal do stropu. Potom se strašnou rychlostí zvedl z postele a vzal do ruky první věc která mu přišla pod ruku-lampičku ve tvaru autíčka-a hodil jí o zem. Nastvane začal běhat po pokoji. Otevřel dveře a všiml si mě.
Ohromnou silou mi vytrhl klíč z rukou a práskl za sebou dveřmi.