Sirotek

Zpět domů?

S pláčem jsem se rozběhla za Chrisem. Řekla jsem mu o všem co se stalo. Dlouho jsme přemýšleli co dělat, ale na nic jsme nemohli přijít. Postupne jsme vyloučili všechny možnosti az na jednu. Přestěhovat se zpět. Byla to poslední možnost a Já se pro syna rozhodla udělat cokoliv. Chris se pořád trochu bránil, ale Já ho neposlouchala. Okamžite jsem začala domlouvat vše okolo prodeje domku. Moc lidí se nehlasilo ale přesto jsem zájemce našla. Jimmymu jsme zatím nic neříkali aby se nevylekal, ale stejne myslím že bylo dost zřejmé že si balíme věci a chystáme se někam odjet. Doufala jsem, že Jimmy přijde sám, aby se zeptal co se děje a k memu údivu to nakonec udělal.
Po asi měsíci se přišel navečeřet s námi. Už samotna tahle skutečnost naznačovala že se opět něco změnilo. Asi v pulce jídla najednou odložil příbor a zeptal se:,, Lauro, proc si balíš věci?" Na tuhle otázku jsem čekala dlouho, ale vyděsilo me že mi neřekl mami. No nic, řekla jsem si, asi bych mu mela odpovědět. Nadechla jsem se a řekla:,, stěhujeme se zpět domů, broučku. S tatínkem jsme si všimli, že poslední dobou nejsi moc šťastný a tak jsme se rozhodli vrátit." To ,jak zareagoval jsem opravdu nečekala. Rychle se zvedl od stolu a nastvane vyběhl po schodech nahoru. Okamžitě jsem se zvedla a běžela za nim nahoru. Srazili jsme se ve dveřích. Měl na zádech batoh plný věcí a utíkal z pokoje. Pokusila jsem se ho chytit za ruku. Obratne se mi vyškubl ,tak že mi podklouzla noha a hlavou jsem se praštila o zábradlí. Vykřikla jsem a spadla. Jimmy utíkal dál. ,, Jimmy"zakricela jsem. Otočil se. V tu chvíli přiběhl Chris. Jimmy si ho asi nevšiml a zakřičel na mě:,, Už vím že jste mě adoptovali, Amy mi to řekla, jsem vlastně jen obyčejný sirotek, jako oni, jako...." a zabouchl dveře.