Smile Idiot!! [CZ]

16. Díl

*Myles*
Tohle snad už ani není možný... Tak já za ní SÁM a DOBROVOLNĚ přijedu, protože je tak neschopná, že zapomněla tu nejlepší osobu v jejím životě pozvat na návštěvu do svého nového domu. Nikdy mi nedělalo problém se někam pozvat sám... Vím, že jsem někdy opravdu egoistický blb, který je na ni hnusný, ale tak to v našem vztahu funguje. Oba se navzájem urážíme. Ale to jsem odbočil...
Jsem fakt naštvanej... Tak já jsem kvůli ní přeletěl půlku země a ona se mi ani nevěnuje a ještě k tomu mi lže... Teda ona tvrdí, že se nic neděje, ale já nejsem slepej. Vidím a hlavně cítím tu energii, která mezi ní a tím rozkošným kudrnáčem proudí. Jako né že by do sebe byli zamilovaní, to jako vůbec, ale určitě se mezi nimi něco stalo a dost možná pořád děje a mě tak dopaluje, že po tom všem, co jsme spolu zažili, mi není schopná věřit a povědět pravdu. Třeba ne, třeba si to jen opravdu vymýšlím, ale v tomhle jsem se já nikdy nespletl.
Jsem tu dva týden a za tu dobu si na mě našla  čas je jednou. Chápu, chtěla začít pracovat a taky to je dobře, ale přeci se na mě nemůže kvůli tomu vykašlat. Možná bych si tu mohl také najít práci a zůstat tu. Vím, že bych to bez ní nevydržel a ona beze mě taky ne. Dnedka měla pohovor a mně bylo jasné, že tu práci dostane. Tak jsem koupil pár věcí a doufal, že až dorazí, tak si uděláme menší oslavu. Vycházel jsem z obchodu, když mi přišla smska. 'Mám to!!!' Pyšně jsem se uculil a šel pomalu k jejímu domu. Jen, co jsem přišel, tak jsem hodil věci do svého pokoje a šel se mrknout do toho jejího. Zaklepal jsem -což se u mě moc nestávalo- ale když se nikdo neozval, tak jsem prostě vešel. Překvapivě jsem stál ve dveřích a koukal do prázdného pokoje. Opravdu mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že už bude doma. Tak jsem nad tím pokrčil rameny a odešel do pokoje pro věci, které jsem koupil a s nimi se vrátil k Bev do pokoje. Pustil jsem si na její televizi písničky a začal se zdobením jejího pokoke. Nejdřív jsem jí tu ale poklidil. Překvapivě jsem s tím neměl absolutně žádný problém, protože to tu měla zařízené dost podobně jako v LA. Napsal jsem Bev smsku s dotazem, kdy dorazí, ale když mi ani po 15 minutách neodpověděla, tak jsem se posadil na její postel čelem k oknu a začal přemýšlet, co asi dělá. Mou pozornost však upoutala kudrnatá zakloněná hlava, která se pohybovala tak, že mi hned bylo jasné, co ta osoba dělá. Ironicky jsem se ušklíbl. Asi jsem se opravdu spletl. Nevěnoval jsem tomu radši dál pozornost a radši jsem pokračoval v tom, v čem jsem skončil. Když jsem už měl všechno hotové, tak jsem si vyčerpaně lehl do postele. Odpověd od Bev stále nepřišla a já o ni začínal mít opravdu strach. Rozhodl jsem se, že se půjdu podívat dolů, jestli tam není někdo, kdo by o ní něco věděl. Jak jsem se zvedal, tak jsem opět na chvíli stočil pohled k oknu. A mou starost vystřídala zlost... Hleděl jsem do jejích vyděšených očí a vypaloval jí do hlavy díru.

*Bev*
Vím, že jsem se zapřísáhla, že už to nikdy v životě neudělám, ale je to, jakoby se moje tělo rozhodlo neposlouchat mozek a nechat se obládat mojí vagínu a touhou po sexu a já s tím nic nemohla udělat. Chvíli po našem asi dosud nejdivočejším sexu jsme leželi v posteli.
"Co se stalo, že jsi změnila názor?" zeptal se mě Harry, když se konečně jeho dech zklidnil. Lehce jsem pokrčila rameny a dál to neřešila. Omotala jsem si přikrývku kolem svého těla a zvedla se z postele. Ignorovala jsem Harryho nechápavý pohled a začala si oblékat své věci, které byly poházené všude po pokoji. Zapínala jsem si poslední knoflík na bílé halence, když jsem se podívala ven z okna. Ten příjemný pocit, který jsem po sexy měla, byl hned pryč a místo něj se objevil vyděšený. Koukala jsem na Mylese, který vypadal, že přeskočí vzdálenost, která dělí mé a Harryho okno a uškrtí mě zaživa.
"Baby, co se děje. Viděla jsi ducha nebo co?" Harry ke mně přišel a s pobaveným výrazem se koukl směrem, kterým jsem koukala já. Kdyby nás někdo cizí viděl, tak by si určitě myslel, že jsme se zbláznili. S Harrym jsme na Mylese koukali s hrůzou v očích a on nám svůj pohled oplácel, ale z jeho strany to byl opravdu naštvaný výraz. Na nic jsem nečekala. Popadla jsem boty a bosá jsem běžela domů. V našem obýváku jsem málem srazila mamku, kterou jsem ovšem ignorovala a běžela k sobě do pokoje. Můj směr se ale změnil, když jsem zaslechla nadávání z pokoje pro hosty. Prudce jsem rozrazila dveře a uviděla jsem Mylese, jak naštvaně hází svoje věci do kufru.
"Mylesi, vyslechni mě. Já ti to vysvětím." Přešla jsem opatrně k němu, ale on se na mě okamžitě otočil a já mohla vidět, jak se mu lesknou oči.
"Nechci nic slyšet!" Myslela jsem si, že na mě bude křičet, ale on šeptal, což je horší.
"Myslel jsem si, že jsem tvůj nejlepší přítel..." chtěl pokračovat, ale přerušila jsem ho.
"Jsi můj nejlepší přítel."
"Opravdu?! Kdyby to byla pravda, tak bys mi řekla, co se děje, ale ty ne. Ty jsi mi musela tak uboze lhát. Zklamala jsi mě Bev." Řekl Myles a otočil se zpět ke kufru, kam si začal skládat trička.
"Fajn. Víš, proč jsem ti to neřekla? Protože mám strach. Jen se na Harryho podívej. Nevypadá úplně jako kluk typický pro vážný vztah. Nechtěla jsem to nikomu říkat, protože to není nic vážného. Jenom spolu spíme a navíc, kdyby se to dozvěděl Dallas, tak jsme oba na místě mrtví. Potom, co jsme měli tu autonehodu, jen hodně starostlivý a nechce, aby mi někdo ublížil tak, jako Luke. Tím ovšem nechci říct, že ti nevěřím, tak to není. Nikomu jsem to neřekla. Odpusť mi to." Řekla jsem a to už mi slzy tekly proudem. Myles na mě chvilku hleděl prázdným výrazem, ale po chvilce mě silně objal.
Seděli jsme v objetí asi 10 minut, když mi došlo, že bych možná měla jít dolů za mamkou.
"Hele zlato. Já jdu dolů a ty si tady zatím vybal to, co sis stihl zabalit." Myles pouze přikývl a já opustila jeho pokoj. Jsem ráda, že se to mezi námi urovnalo, protože bych asi nepřežila, kdyby se na mě Myles vykašlal.
Když jsem sešla schody, tak mě akorát mamka zavolala do kuchyně. Ona, Dallas, Austyn a Steve seděli u stolu a všichni kromě Steva, ten si četl noviny, na mě koukali.
"No ahoj zlatíčko. Steve nám říkal, že u nich začneš pracovat. To je skvělé." Řekla moje mamka a vstala, aby mě mohla obejmout. Tuhle příjemnou chvilku zkazil můj bratr.
"To je sice fajn, ale mohla bys mi vysvětlit, proč chvilku po tobě přiběhl polonahý Harry a hledal tě?" Zeptal se mě Dallas nepříjemně. A doprdele.
"A jsi si jistý, že nepřišel za tebou? Proč by chodil za mnou?" Musím rychle něco vymyslet.
"Ne, přišel vyloženě za tebou. Přiběhl a říkal, že tě musí najít. Mamka ho poslala nahoru, on se po chvilce vrátil, hodil po mně TVOJÍ kabelku a odešel. Jak je možný, že měl tvojí kabelku? Snad jsme se domluvili, že si s ním nic nezačneš." Řekl naštvaně Dallas a já si až teď uvědomila, že nemám kabelku.
"Dallasi, co to povídáš? Proč by Bev nemohla chodit s Harrym? Harry se mi zdá jako milý a hodný kluk a kromě toho. Beverly je dospělá holka a může si dělat, co chce." Řekla moje mamka a já j vděčně stiskla ruku. Ona se na mě podívala a usmála se.
"Jo Dallasi, tvoje mamka má pravdu. Přiznávám, že Harry byl svého času dost velký děvkař a problémový kluk, ale od doby, co jste se přistěhovali nebo spíš od doby, co se zná s Bev, je úplně jiný. S nikým od té doby nic neměl a už nelítá v problémech. Neříkám, že spolu něco mají, ale kdyby jo, tak si jsem jistý, že by Harry tvé sestře neublížil." To, co řekl Austyn mě dost přelvapilo. Nevěděla jsem, že byl Harry takový.
"A kromě toho. Tu tašku mi přinesl, protože jsem si ji u nich zapomněla. Stavovala jsem se po práci za Gemmou, abychom se na něčem domluvili. A to, proč Harry přišel polonahej ti opravdu neřeknu." Řekla jsem, popadla kabelku, která ležela na stole a odešla do svého pokoje. Tak teď jsem měla vážne z prdele kliku.