vi~

446 82 1
                                    

křišťály v očích
dokořán zavřených

vlny oceánu v těle

pár výkřiků
do tmy mířených

moje ruce
které nejsou moje

neexistující svět
v něm neživoucí

a celé dějiny katastrof v hlavě

(prej hlavně nepanikař)

květinové žalozpěvyKde žijí příběhy. Začni objevovat