SELEKCE

|vítejte|

Vešel jsem do zámku po boku Naimi. Avšak ona vůbec nevypadala vyvedená z míry, což mě trochu zaskočilo.
"Tobě nevadí, že zde budou?" Zeptal se a trochu přibrzdil na kroku. Zmateně se na mě podívala, ale pohledem rychle uhnula k zemi. 
"Vlastně ne. Já tu jsem věčně zavřená pouze s tebou, takže pár holek u sebe uvítám." A měla pravdu. Když se na to teď podívám z jejího pohledu, vím že Naima má ráda společnost a věčně jezdí po rodině. Takže ona se tu bude cítit jako v bavlnce a mám takový divný pocit, že ona s těmi děvčaty stráví více času, než-li já.

//

Po pár hodinách nekonečného čekání konečně dojely. Z rozlehlých oken jsem viděl na příjezdovou cestu, kde zastavilo čtrnáct černých, mohutných aut. Nemohl jsem ani na vteřinu pohledem, neboť jsem je chtěl všechny vidět. 

Počkat, ta jedna s sebou vede husu? Zmateně jsem zakroutil hlavou, ale musím uznat, že mě to rozesmálo. 
"Jsou tady!" Vyjekla Naima a poskakovala na místě, jako vylekaný kůň.
"Naimo! Takhle se přece nechová princezna. Oba si pojďte stoupnout ke mě a chovejte se slušně." Matka věnovala přísný pohled mé mladší sestře, protože já se dokážu chovat klidně. Jenže má sestřička je trochu divočejší a velice akční. 
"Já jen doufám, že budou všechny v pořádku." Špitl jsem a ruce jsem si schoval do kapes. 

"Samozřejmě, že budou.  Vždyť jsme je spolu vybírali." Vážně teďka řekla, že jsme se vybírali spolu? Vždyť ona u toho seděla hodiny a já mohl sotva nahlédnout. Ale raději jsem nad tím mávl rukou a nic neodpovídal. 

Uslyšel jsem podpatky a spoustu slov, což znamenalo jen jediné - jsou zde. Všechny si stoply do řady a pozorovaly nás. Některé měly otevřené pusy, další koukaly nervózně do země, jiné si to zde prohlížely.

"Slečny, představuji vám vašeho krále Philipa Adriana Williemsona, vaší královnu Daniu Myru Williemson, prince Reida Johana Williemsona a princeznu Naimu Miah Williemson." A najednou propuklo ticho, které bylo opravdu nesnesitelné. Chtělo se mi odejít a ani s jednou se nebavit, jenže je slušnost se s nimi seznámit. 
"Dívky, všechny vás vítáme v našem zámku," Otec začala konečně hovořit a já si vydechl, neboť jsem čekal, že slova se budu muset ujmout já. "chtěl bych jen ujasnit pár pravidel. Celou mojí rodinu budete oslovovat tituly, však pokud si mezi sebou domluvíte tykání, nic proti tomu nemám - vše je na vzájemné domluvě. S informacemi ohledně ubytování, soutěže, či věcí, které vám chybí vám napomůžou vaše služebné. Každá dívka má přidělené dvě, ale nezapomeňte, že si k nim máte chovat slušně a s úctou, stejně jako ony k vám. Pokud máte jakoukoliv otázku, zeptej se prve vašich služebných, pokud i ony nebudou znát odpověď, tehdy se ptejte nás. To by bylo snad vše, teď poprosím každou z vás, aby se nám osobně představila." Mezitím, co otec mluvit, každou z nich jsem si prohlédl. Všechny byly opravdu hezké, ale jen pár z nich mě doslova ohromilo a nemohl jsem z nich spustit oči. 

Děvčata k nám postupně přistupovalo a představovalo se. Některé moc nevynikly, zapadly do davu, ale také se našly takové, které vystupovaly vpřed i bez toho, abych se o to nějak zvlášť snažily.
Když k nám kráčela další, byla oblečená do vzdušných tmavě modrých šatů s květinami. Čokoládové vlasy měla vlnité, pohozené po zádech, však vypadala trochu nervózně. 
"Moc mě těší, já jsem Clare Jensen ze severní Zuni." Královi a královně podala ruku a na mě se plaše podívala. Musel jsem se nad tím zašklebit. 
Po Clare následovala dívka, která plavé vlasy se světlým, skoro až bílým melírem.
"Vítej i ty u nás na zámku." Řekl otec a zvědavě čekal na její odpověď.
"Uhm, ahoj. Já som Alyson." Moc se mi líbilo, že nebyla z našeho kraje a měla zvláštní přízvuk, který zněl roztomile.

Když se pak soustředil na jiné věci, než seznamování, uslyšel jsem poměrně ostrý hlas a větu, kterou musela mého otce velice zaskočit. "Čau chlape! Jak jde králování? Já jsem Lizzie Foley."
Tohle jsem nevydržel a společně s Naimou jsme se začali smát, jako potrhlí. Když jsem se pak podíval na mojí matku, bez mrknutí na ní zírala, ale taťka to bral s přehledem. Ví, že ne všechny jsou z měst a znají pravidla slušné chování. Každá je hold jiná a některé se prostě seznamují tím, že poplácají krále po zádech a řeknu tohle.
"Těší mě Lizzie, ale pro příště bude lepší, když mi budeš říkat vaše výsosti, dobře?"

//

Po představení každé z nich jsem se snažil si vytvořit o každé obrázek.
Všímal jsem si každých jejich detailů a taky těch jmen - ty musím znát nazpaměť, což mi zabralo mnoho času, než se mi povedlo je od sebe rozeznat.

"Dobrá tedy, všem vám moc děkuji. Teď budu moc rád, když se všichni přesuneme do jídelny a společně spolu povečeříme. Ale abych nezapomněl, tu husu prosím tě předej tady Adenovi, pokud ti to nebude vadit, připojí se k ostatnímu zvířectvu na naší farmě. Po soutěži si jí samozřejmě můžeš opětovně vyzvednout." 

//

Seděl jsem v čele, však na druhé straně od mojí rodiny. Po mojí pravici i levici sedělo mnoho dívek a skoro všechny si chtěly ukořistit mojí pozornost. 
"-mám ráda jak černý čaj s mlékem, čokoládu a hudbu." Zrovna jsem poslouchal Rachel, která mě zaujala tím nápojem. 
"A to jsem si myslel, že jsem jediný, který čaj s mlékem miluje," Odpověděl jsem jí a ona se začala červenat.  "Yurio a co ty? Co máš ráda?" Svůj pohled na mě otočila drobná dívka, která měla vlasy zastřižené do mikáda a rozcuchané vlasy jí zakrývaly jedno oko. 
"Kočky." Její odpověď byla prostá a zdá se, že bude pěkně drzá a arogantní, ale to mi jednoduše přišlo mnohem zajímavější, než neustálé usmívání. Bude pro mě opravdu výzva jí poznat a snažit se rozlousknout tu její barieru. Nadechoval jsem se pro další otázku, ale ozvalo se zacinkutí a zvuk vylekání. Jedna převrhla skleničku vody na stůl, což je opravdu banální věc, avšak se u toho tvářila poměrně vyděšeně.
"Clare, je to jen voda. To se uklidí." Věnoval jsem jí krátký úsměv, abych jí trochu odreagoval a opravdu jí naznačil, že to nic není. Pak jsem mrkl na jednoho sluhu, který stál za námi, aby k nám došel. Naznačil jsem mu, aby jí donesl nové pití a zároveň to uklidil. 

Když jsem se následně rozhlížel, můj pohled ukradly sytě rezavé vlasy. 
"Charlotte, pověz mi něco o sobě." Velice zaujatě jsem si jí prohlížel a musím uznat, že ta rudá rtěnka jí opravdu sluší. 
"Mám ráda oblečení, svého pejska Jaxxe, ráda tančím a hraní na klavír."
"Tak to doufám, že mi někdy něco zahraješ, nebo si spolu zatančíme." 

//

Po večeři jsem si přišel naprosto vyřízený a unavený, ale nesměl jsem to na sobě nechat znát. Takže pak každou zvláštně pozdravil a poděkoval jí za její přítomnost. U některých jsem se zastavil na trochu déle, protože se na ně nedostalo u stolu a já jednoduše nikoho nechci odstrkovat. 

Jako poslední jsem si vybral Lizzie, která mezi prsty svírala kovovou hůl - zajímá mě, k čemu asi tak je. 
"Lizzie, s každou se musím osobně sejít, co třeba začít s tebou? Jsi ochotná se se mnou zítra setkat po snídani?"

.............
Omlouvám se, že se nedostalo na každý charakter, ale už tak jsem musela hledat určité informace, co se tam zrovna teď hodí, která to řekne, jak vypadá a spol. 

A navíc máte skoro všechny blond vlasy, což mi moc neusnadňuje to popisování a rozlišování postav! :D 

V příloze také máte obrázek zámku, ať si jednoduše všechny představíte tu stejnou masivní budovu a ne každá něco jiného. Byl v tom pak opravdový zmatek :D 

A mám pro vás také návrh - chtěla by některá napsat kapitolu pouze se svého pohledu? Třeba znovu zrekapitulovat váš příjezd? Jak jste to viděli vy, kdo jsou vaše služebné, která dívka se vám zdá přátelská, která naopak ne?  -> kapitolu ze svého pohledu můžete napsat kdykoliv. Jak teď, v průběhu příběhu, tak i u konce:)