2.Kapitola

213 17 2
                                    

Pohled Aelin:

, Arli a Charlia stojíme před čeveným vlakem do Bradavic. Je to tu nadherný a to jsme jen na nástupišti. Už se těším až budem v Bradavici. ,,Hodně štěstí holky. Budu mít vás ráda i kdyby jste byly v Zmijozelu." řekla nám a objala nás. Bylo za pět minut jedenáct. Rychle jsme se rozloučili a šli jsme do vlaku. Hledali jsme volné kupé. Všude bylo plno, ale v posledním vagonu bylo jedno kupé volné. Sedli jsme si tam a povídali jsme si. Asi tak po 10 minutách zaklepe chlapec. Otevře dveře. ,,Ahoj. Můžu se svými kamarády tu sednou k vám. Ve všech kupéch je plno." zeptal se. My jsme se usmáli a řekli zároveň ,,Ano." zasmáli jsme se. ,,S mím se zeptat jak se jmenuje te?" zeptal se. ,,Jmenuju se Aelin Wolfová a tohle je moje dvoujče Arli Wolfová. A ty?" ,,Těší mě. Jmenuju se Remus Lupin." řekl. ,,Taky nás těší." usmáli jsme se. Povídali jsme si. Než přišli dva kluci. Smáli se. Po chvíli si nás všimli. ,,Čau Reme. Kdo jsou ti dvě?" zeptal se bryjloun. ,,Čau Jamesi. Tohle je Aelin a Arli. Jsou to dvojčata, ale vůbec na to nevypadají." řekl. ,,Ahoj. Jmenuju se Aelin Wolfová." ,,A já se jmenuju Arli Wolfová." řekli jsme obě zároveň. Zasmáli jsme se. A řekli jsme to už jedna za sebou. ,,S míme vědět s kým máme tu čest?" zeptali jsme se zase zároveň. ,,Těší mě já jsem James Potter a tenhle který z vás nemůže zpustit z očí je Sirius Black, ale není jak ostatní jeho rodiny." přestavil se a i druhýho chlapce, teda Siriuse. ,,Těší nás." usmáli jsme se a začly jsme si povídat. ,,Aelin?" zeptal se James. ,,Ano?" řekla jsem otázkou. ,,Pokud ti to nevadí, ale proč máš červené oči?" zeptal se. Já se usmála a řekla jsem ,,No... ani já sama nevím proč mám červené oči a segra má modré. No modré oči je normání, ale červený ne. Fakt nevím." řekla jsem zamyšleně. ,,Kluci?" řekla jsem. Otočili se na mě s otázkou v očích. ,,Dělá te rádi vtípky a průšvyhy?" zeptala jsem se. James a Sirius se rozzářili jak sluníčko a začli kývat hlavou. Musela jsem se zasmát. Rem jen protočil oči a zasmál se. Arli začla něco říkat a já jsem neposlouchala, protože jsem usnula opřená o sklo.

Pohled Arli:

Povídala jsem si s klukama a všimla jsem si, že Aelin usnula. Ukázala jsem na kluki aby byly potichu a podívaly se na Aelin. Kluci se teda podívali a zasmáli se. Já jen protočila oči a taky jsem se zasmála. ,,Tohle je furt, kde může tak usne." zašeptala jsem. Kluci se zasmáli. Cesta utekla docela rychle. Probrala jsem Aelin. Ta mě zase bouchne dočela a já skončila zas na zadku. Kluci vybuchly smíchy a Aelin se k ním přidala. Já jsem se na ni vrhla a začala lechtat. Smáli jsme se. Po 5 minutách co jsme vydejchávali. No hlavně Aelin. Kluky jsme vyhodili na chodbu a zatáhly závěsi a převlík jsme se. Pak s to vyměnilo. Přišel za náma primus, že budem za chvíli vystupovat a, že máme nechat tady kufry, že až se seřadíme do kolejí budou v naších pokojí. A odešel. My si ještě chvíli povídaly. ,,Aril?" ,,Ano?" ,,Tohle byvá každy den, když ju zboužíš?" zeptal se Sirius. Povzdechla jsem si a pohlédla jsem na Aelin a řekla jsme ,,Ano, byvá. Tenhle línej zadek je hroznej rváč i když spí." řekla jsem. Aelin se nevinně usměje. Kluci se zas zasmáli. Vlak zastavil a vystupovali jsme. Vylezli jsme z vlaku a šli jsme za poloobrem, který burácel jak hrom abychom šli za ním. Tak jsme se přidali ostatním děckám. ,,Vítej te v Bradavicích. Jmenuju se Rubeus Hagrid, šafář a klíčník tady v Bradavicích. Pojede te se mnou na loďkách." řekl a šli jsme. Nastoupili jsme po čtyřech do loďky. Hagrid seděl sám. Seděla jsem já, Aelin a jedna červeno vláska s očima jako smaragdy a blondynkou s hnědýma očima. Ten výhled byl nezaplacení. Všude bylo slyšet "páni" nebo "wow". Bylo to neuvěřitelné. Takovou nádheru jen tak neuvidíte.

 Takovou nádheru jen tak neuvidíte

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vystoupili jsme z loděk. A šli jsme ke starší paní. Nejspíš profesorka. ,,Tak už jsme tady paní profesorko." řekne Hagrid. ,,Děkuju Hagride. Už muže te jít." řekla a Hagrid kývl a šel. ,,Vítam vás v Bradavicích. Jmenuju se Minerva Mcgonagallová. Jsem zástupkyně ředitele a profesorka. Budu vás učit přeměňování a jsem ředitelka Neberlvínu. Tady v Bradavicích bude te rozdělení do čtyř kolejí. Jmenujou se Mrzimor, Havaspár, Zmijozel a Neberlvín. Tyhle koleje budou váš domovem po zbytek 7 let. Teď pojd' te do Velké Síně." dořekla svůj monogl a šli jsme. Vešli jsme do Velké Síňe. Byla neuvěřitelná velká a ten strop. Boží! Zastavili jsme se před stoličkou. Vysvětlila nám, že nás bude volat a my sedneme na stoličku a moudrý klobouk nás pošle do jedné koleji. Ale napřed nám klobouk zazpíval písničku. Byl slyšet potlesk. Tak a začla nás volat. ,,Aelin Wolfová!" řekla nahlas.

Pohled Aelin:

,,Aelin Wolfová!" řekla Mcgonagallová. Šla jsem si teda sednout na tu stoličku. Položila my na hlavu klobouk. 'Hmm... Wolfová... jsi silná, odvážná, chytrá, vybušná, přatelská.' řekl my v hlavě. ,,Neberlvín!" vykřikl to přes celou síň. Od stola kde byl lev se roznesl potlesk. Šla jsem si tam sednou a čekala kdo příjde další. ,,Arli Wolfová!" řekla fakt nahlas. Arli pomalu, ale sebevědomě si sedla na stoličku a Mcgonagallová jí dala na hlavu taky klobouk na hlavu. Byla tam tak 2 minuty a hádej te kam šla. Správně do Neberlvínu. Utíkala mě obejmout a smáli jsme se. James, Sirius a Rem taky jsou v Neberlvínu.

*

*

Po zařazování se nastole objevilo jídlo a začli jsme jíst. Byla to mňamka. Za jisté nám Albus Brumbál nám řekl pravidla a zakázal nám chodit do Zakazáného lesa. Pak nám prumisové ukázali kde máme kolej. Stály jsme u Buclaté dámy. Řekli jsme jí heslo a řekl nám kde máme pokoje. Holky na pravo a kluci na levo. Já jsem se šla podívat s kým jsme na pokoji. Jsem se segrou a dalšíma dvouma holkama. Vešly jsme teda do našeho pokoje. Už tam byly dvě dívky a povídaly si. Otočili pohledy na nás a hned se šli představit. ,,Ahoj. Já jsem Lily Evansová a tohle je Jackie Sanhová." řekla Lily. Jackie nás taky pozdravila a byla na nás řada. ,,Těší nás. Já jsem Aelin a moje dvoujče Arli Wolfovy." představila jsem nás. ,,Nevypadá te jako dvoujčata." řekla Lily. ,,No jo.. každý to říká, že nevypadáme jako dvoujčate, ale pravda je opak." řekla jsem ji na to. ,,Áááááá...! Ten hábit hrozně kouše a je nepohodlný!" zavřískala jsem. Arli kývla na souhlas. Lily a Jacki se jen usmívájí jak měsíčky na hnoji. ,,Holky nebude vám vadit když tu budu mít boxovací pytel?" zeptala jsem se holek. ,,Boxovácí pytel?" zeptala se Lily. ,,Ano boxovácí pytel. Je to pytel kde boxuješ. Jako kdyby jsi chtěla dát někomu ránu do nosa. No u mě je to dlaní do hlavy tady milé Arličce." zasmála jsem se. Arli na mě hodila naštavaný výraz a hned říká ,,Holky pokud jí bude te zbouzet dejte si něco na čelo. Fakt bolí. Že líny zadku?" Já se nevinně usměju. Asi hodinu jsme si povídaly. Jsme se rozhodli jít spát. Naštěstí je zítra sobota. No než jsem šli lehnout jsme si vybalily a já jsme si pověsila pytel a chvíli boxovala a pak rovnou pod sprchu. Převlíkla jsem se do pyžama. Tvoří podprda a teplaky. No u mě normální. A propadám do říše snů.

------------------------------------------------------------------------------

Ahoj lidi. Doufám, že se vám díl bude líbit. Ano i já jsem líný zadek napsat toho víc. :D omlouvám se za pravopisné chyby a gramatické chyby. Dejte koment a votes.

Vaše Lefula.

Vlčí sestry Kde žijí příběhy. Začni objevovat