V Zajetí FACEBOOKU | Czech

02

Chloe se i s bolestí ruky se usmála a vstala se slzami v očích.
,,Nic mi není, jsem v pohodě."
Neporaněnou rukou vzala florbalovou hůl a falešně se usmála.
,,Nikam nejdeš, jsi zraněná." hrubým hlasem a s kamenným výrazem řekl Chloein kamarád, který se zničehonic objevil vedle Chloe.
,,Nejsem, musíme to vyhrát a beze mne nám bude chybět hráč!" opět se slzami vykřikla vřištivým hlasem.

*Do you play floorball?*

,,Nemůžeš hrát, Chloe! Ještě víc si ublížíš!"
,,Pokud mi nevěříš, že potřebuji vyhrát, tak si nerozumíme!"
Ve své druhé ruce nabrala síly a její obličej se začal zbarvovat do červené barvy plného emocí, zlosti, smutku, vítězství a zklamání.
Rozmáchla rukou, ve které měla hůl na florbal a silou s ní bouchla o zem.
Hůl se rozletěla na dva kusy, jeden zůstal v její ruce a druhá polovina letěla k zemi.
Chloe jednu polovinu upustila a chytila se za zraněné rameno.
Rychle vyběhla z hracího hřiště a zamířila k šatně, kolem které se motal mladý chlapec ve věku okolo devatenácti až jednadvaceti let.
Nevnímala jej a vběhla do šatny.
Převlíkla se pouze z sportovních kraťas do úzkých džínšů.
Vzala si svůj telefon vedle tašky a vyběhla ven ze své šatny. Prodrala se mezi lidmi, kteří čekali na výsledky zápasu.
Občas se někdo dotkl jejího pohmožděného ramene a ona jen nazpátek zasyčela.

Nadechla se trochu znečištěného vzduchu, který byl v části města, ve které se hala nacházela.
Společně s pohmožděnou rukou se rozeběhla do ulice, která byla často přeplněna lidmi.

Doběhla do nedalekého skoro zapomenutého parku, do kterého ráda chodila, pokud se potřebovala vydýchat nebo jen relaxovat.
Sedla si na obyčejnou polorozpadlou lavičku, která stála za přerostým a neudržovaným keřem.
Položila svoji tašku vedle ní a vytáhla telefon, který před pár sekundami zavibroval na náznak oznámení.

Otevřela svým otiskem prstu telefon a začala číst písmenko po písmenku na jejím displeji.

*Hi babe,
How are you? Good luck with your new mobile phone! ;)*

Chloe začala obracet telefon ze všech stran, aby zjistila jakoukoliv změnu nebo vadu na telefonu.
Telefon avšak vypadal stále stejně, jako kdysi předtím.
Pouze pokrčila rameny a zprávu smazala.
Po chvilce jí telefon opět oznámil zprávu.

*Shhh! Don't be shy, princess.*

Dívka se ohlédla kolem sebe a nespatřila nikoho jiného, než starou šedesátnici, která venčila velkého bernardýna.

Vyděšeně se zvedla z lavičky a rozutekla se domů.
Cestou byla středem pozornosti a oběť pár nehezkých pohledů veřejnosti.

Doma padla vyčerpáním na svoji postel, na které i v leže bez pomocí rukou, sundala boty a propocené týmové podkolenky.
Zkoušela se co nejvíce zachumlat do své slabé deky, avšak jí zazvonil telefon.

Natáhla ruku k telefonu a zvedla hovor.
,,Jo?" vyčerpaně vzdechla do telefonu.
,,Chloeeeee! Ahoj, zlatíčko. Tak co šampionát? Za chvilku budu doma, tak mi to řekneš, ano?" sladce zamlaskal hlas v telefonu.
,,Ano, mami. Mám tě ráda, pa..
" už s nezájmem hlasu ukončila hovor Chloe.

Už-už telefon opět položila telefon na stolek, opět zazvonil.
Ani se nepodívala na volajícího a unuděně vzdechla do mobilu.

,,Co ještě potřebuješ, mami?"

,,Hello, Chloe. It's nice to meet you. Can we be friends?"
Zašeptal do telefonu cizí hlas a hned na to se ozvalo pípání, na náznak konce hovoru.

P.A: STRAŠNĚ MOC CHCI PODĚKOVAT alienlissx ZA KRÁSNÝ COVER A VÁM ZA TO, ŽE ČTETE TENTO PŘÍBĚH!^^