Byl to normální den do doby dokud jsem ho nepotkala na ulici. Usmál se a já se musela zeptat. ,,Neznáme se?,, A to byla osudová chyba. ,,Ne, ale líbíte se mi.,, Tato slova byla jako pavučina opředena jedem, bodala a pálila jen aby se dostala do hlavy dostala jsem strach a odešla. Stále mě sledoval věděla jsem to i když jsem ho neslyšela ani neviděla prostě jsem to cítila. Ten chlad do teď mi běhá po zádech když si vzpomenu. Byl se mnou celí týden a já se bála nikdy jsem nic takového nezažila a pak zmizel byl pryč. Konečně byl pryč. Ten týden co jsem sním prožila ze mě udělal něco naprosto jiného než jsem byla. Ovšem on měl jiné plány a určitě nechtěl abych odešla. Jednou když jsem se vrátila ze školy jsem je našla. Byli mrtví a já tam stála a bála se. On je zabil věděla jsem to ale policie mi nevěřila. Prý že jsem to udělala já. Ne neudělala opravdu. Zavřeli mě do pasťáku abych se napravila. Myslela jsem že když jsem nebezpečná a nemám nic tak mě nechá. Nesmysl byl stále se mnou a šeptal byl v mé hlavě. ,,Mě se jen tak nezbavíš líbíš se mi. Jsi silná.,, Bylo to jakoby se vám měla hlava rozlétnout. Mučil mě pohledy na moji mrtvou rodinu a jednou. Byla hluboká noc a on se objevil v našem pokoji skláněl se nad spolubydlící a v ruce mu zářil zelený oheň. Nemohla jsem vydat ani hlášku aby to nedělal. Když se zvedla z postele a visela ve vzduchu došlo mi že není normální že není člověk. Najednou se ozvala rána a ona se přihlásit v zádech byla obklopena tím zeleným ohněm a on se culil zlomil jí vaz. Teprve teď jsem mohla vykřiknout. Příběhy strážní a našli mrtvé tělo. Okamžitě přesunuli na psychiatrickou léčebnu kde mě zavřeli do špinavé kachlové místnosti kde nebylo nic až na kanálek uprostřed. Byla jsem tam sama a přemýšlela proč mi to dělá, proč zrovna já. Lehla jsem si na chladnou zem a začala plakat. ,,Všimla sis mě. Proto ty.,, Stál nade mnou a usmíval se. Bylo tu světlo a já si ho konečně mohla prohlédnout vždycky jsem vydělá jen obličej ale teď. Byl vysoký a měl zelené oči jako had. Usmíval se a ukazoval mi ta své bílé zuby. ,,Co po mě ještě chceš?,, Zašeptala jsem a při posledním slovu se mi vytratil hlas z hrdla. Zvedl mě a postavil na nohy. ,,Zničit tě.,, Zmizel už zase zmizel. Sedla jsem si do rohu místnosti a schoulila se do klubíčka. Ráno mě probudili muži v bílých pláštích a odvedli mě do jídelny. Na snídani jsem dostala kaši podobnou školní krupici a s chutí lepidla. Poté mě odvedli k psychiatrovi který mě začal vyslýchat. Prý že je můj přítel a že se mu můžu svěřit, ale ať nelžu. Řekl jsem mu vše o muži kterého jsem pozdravila a který si mě vybral. Nevěřil. Lžu a vraždím. Zavřeli mě zpět do místnosti a odešli. ,,Jak se máš?,, Sykl mi sametoví hlas u ucha. Srdce se mi rozbušilo ne ze strachu ani nevím proč. Nikdy jsem takoví pocit nezažila ale zalil celé mé tělo. Otočila jsem se k němu a podívala se od těch hadích očí. Už jsem nemohla vzal mi vše naprosto vše a teď. Ohnala jsem se a dala mu facku. ránu mi oplatil a zase zmizel. Sedla jsem si ke kanálku a začala se v něm vrtat. Každý den byl stejný ráno snídaně a rozcvička. Odpoledne oběd a cvokař. ,,Já ne. To byl on ne já!,, Křičela jsem už po několikáté na psychologa. Pokaždé mě odvedli pod ledovou sprch a zavřeli do špinavé místnosti s kanálkem. ,,Tak co?,, Ozvalo se ze stínu. ,,Nech mě. Už dost.,, Zakřičela jsem plačtivě. ,,Nemůžu.,, ,,Proč?,, Roztřásl se mi hlas jako vždy když jsem sním mluvila. ,,Protože ještě skončit nechceš.,, Jeho úsměv byl cítit i když stál zamnou. Chci skončit proč to nechápe. Já...já já musím zemřít. Teď teprve teď mi to došlo. Utrhla jsem si z košile pruh látky a udělala na něm smyčku. druhý konec jsem přivázala ke dveřím a smyčku si dala kolem krku. Naposledy jsem se na něj usmála a zakřičela. ,,Udělala jsem to. Ano udělala. Slyšíte. A lituji toho.,, Z prudka se otevřeli dveře a mě tím zlomili vaz. Konečně klid. Už nikdy ho neuvidím. Ovšem jeho překvapený pohled před mojí smrtí mě dostal. Nečekal to přišel o hračku a teď má smůlu.
Pro všechny. Jestli někdy v životě tohoto muže potkáte nikdy na něj nemluvte. Mohloby vás to stád život.
