6.část

216 12 7
                                    

23.4.2017

Kurátor: Je tu poslední úkol. Si připravená?

Já: Ano

Kurátor: Dobrá, tvým posledním úkolem je vylézt na nejvyšší budovu a skočit dolu.

Já: Ne, to neudělám

Kurátor: Rozmysli si to, hru musíš dohrát.

Já: Nemůžu

Trochu mně děsila zpráva, že hru musím dohrát, ale i přes to jsem usla.
Ráno jsem se probudila se zavázanýma očima. Nevěděla jsem co se děje. Šátek se začal promáčet slzami. Cítila jsem jak mi někdo sundavá tričko a kraťasy. Rozvazuje mě. Byla jsem volná, ale protože jsem nic neviděla, raději jsem se nehýbala. Během chvíle mě kdo si silou shodil na zem. Strhal ze mě zbytek oblečení a vnikl do mě. V ruce měl nějaký osrý předmět, kterým mě řezal do zad. Nevěděla jsem kdo to je a stále jsem brečela. Když se udělal, zabalil mě do deky a odnesl do auta. Jeli jsme asi 20 minut. Když jsme zastavili, vyndal mě z auta a nesl po nějakých schodech nahoru. Foukal vítr a já cítila, že stojím na střeše budovy. Rozvázal mi oči. Přede mnou stál Kea. Dosud můj nejoblíbenější youtuber.
"Skoč!" zařval na mě. Odmítala jsem.
"Skoč!" zařval znovu. Ne. Šlo to takhle asi 15 minut. Když naposledy zařval skoč, otočila jsem se a skočila. Můj život tím skončil. Skončilo vše..

BlueKEAKde žijí příběhy. Začni objevovat