Není zas tak strašnej

15 0 0
                                    

Po vyučování jsem před školou čekala na Anetu která za chvíli přišla. Po cestě jsem se jí svěřila s tím co mi udělala Martina o Němčině. „Z toho si nin nedělej ona je prostě taková"zamislila se „ale teď jak to řekneš mamce" a koukla se na mně pohledem jestli nemám něco v plánu „No, to bych taky ráda věděla." povzdechla jsem si a smutně se zadívala do země. „A co kluci, co jaký se ti líbí?" zeptala se a bylo vidět,že mně chce škádlit. „To že nám je 15 neznamená,že se mi nějaký líbí a navíc jsem se seznámila jen s jedním s Benem. „Jojo ten je v pohodě " odpověděla s pohledem zabořeným do telefonu. Přišli jsme domů já se převlíkla a šla na zahradu projet sociální síně.„Hele Áňo, jaký je heslo k Wi-Fi?!" „Bořičská980"křikla z balkónu. „Diky" odpověděla jsem odemkla jsem mobil a vidím,že mi přišla zpráva od neznámého čísla
Ahoj tady Ondra, hele napadlo mně nešla by jsi ven? 😉
Jeho zpráva mně zarazila jak na mně získal číslo!? No ale nechtěla jsem ho tím stresovat tak jsem odepsala 
Jj klidně tak kde a v kolik ???

To je jedno třeba za pět minut před obchoďákem ??

Tak OK.
Do kabelky jsem si dala telefon, peněženku a pro jistotu klíče od domu.„Mami jdu ven !!" zakřičela jsem vstupními dveřmi „Dobře, ale brzy se vráť máš ještě dělat úkoli"„Jojo" zabouchla jsem dveře a vyrazila jsem.

RozhodnutíKde žijí příběhy. Začni objevovat