Regan
Je noc. Všude je tma. Na zemi se převaluje mlha. Po zdech se plíží stíny, které chtějí poutníka svést z cesty.
A já běžím. Běžím a nevím kam. Prostě musím utéct pryč. Pryč odtud. Musím se dostat co nejdál od toho ďábelského místa.
Cesta je dlouhá. Kus zamnou a ještě větší přede mnou. Už to cítím. Cítím tu únavu, ale ještě ne. Ještě není čas na odpočinek. Ještě... kousek. Jen pár... kroků...
* * *
Mezi tím:
"Jak to že utekla?!" zahřměl Sergej "Jak se mohla dostat přes všechna ta zaklínadla?! Jste neschopní pitomci! Neumíte ani pohlídat jednu pitomou holku! Jak má člověk pracovat, když je obklopen samými kretény?!"
"Ale pane, my jsme se ji snažili zadržet, ale ona, ona se pro-pro-pro-proměni-ni-ni-la."
"Pošlete pro Harryho. HNED!!!"
* * *
"Dejte mi nějakou její věc a já ji najdu." ozval se tajemný hlas a ze stinné chodby vystoupila postava v černém plášti.
"Na! Tady máš její šátek. Když ji najdeš, odměna tě nemine."
"Kolik času mám?"
"Kolik chceš, jen ji hlavně doveď zpět!"
* * *
Harry
Před bránou jsem si přiložil šátek k nosu a zavřel oči.
Rod: Vlkodlak.
Pohlaví: Samice.
Lidský věk: 21let.
Nynější podoba: Člověk.
Hmm...tak smyslná vůně.
Ihned jsem se vydal po stopě,své nové kořisti. Je ještě mladá takže jí dá hodně zabrat, být ve vlčí podobě.Proto je jako člověk.
Když jsem viděl, co udělala strážím, trochu mě zamrazilo v zádech. Ale to se stává, když vidíte člověka, který podstoupil pitvu zaživa.
Z hor vane vlahý vánek, ale něco je jinak. Ta čistá vůně noci je prosycená něčím novým. Už ji cítím. Ta omamná vůně levandule a čisté vlčí esence. Neodolatelná kombinace.
* * *
Regan
Když jsem se probudila, bolelo mě celé tělo. Bože, to byla ale noc. Zrovna jsem se protahovala, když jsem si uvědomila že....jsem volná! Ano! Povedlo se to! Já jsem opravdu utekla! Ani nevím jak, ale podařilo se mi zlomit zaklínadla, která mě věznila v malé komůrce, dole pod přijímacím sálem.
Rychle jsem se otřepala a zavětřila. Nikde nic. Jen na stromě seděla veverka a louskala oříšek a o kousek dál zase datel hledal larvy v kůře stromu. Ještě jsem se jednou rozhlédla a vydala jsem se na západ. Tady, na kraji lesa se nemůžu dlouho zdržovat. Musím najít lidi. Ti my snad pomůžou.
Po nějaké době mě ale přestala cesta bavit a tak jsem začala trénovat proměny. Nejdřív normálně ve stoje, a pak ze dřepu, v kleče, v leže. Ale i to mě přestalo bavit, a tak jsem se raději vydala na cestu.
