H- Začínalo se stmívat když jsem došel ke starému schátralému domu. Měl jsem asi půlhodinový náskok, takže jsem si mohl na chvíly odpočinou. Nepochybně je taky vyčerpaná z dlouhé cesty. Vždyť už je víc jak dvace mil od Sergejova sídla! Určitě tady bude chtít strávit noc a také si odpočinout. Prošel jsem dveřmi do předsíně a dal se po schodech nahoru, do ložnice. Byla tu stará zaprášená prostorná postel. Odhrnul jsem přehoz a hatáhl své unavené tělo mezi polštáře.
R- Byla jsem na cestě už celou věčnost. Bolely mě nohy, měla jsem žízeň a hlad, když jsem mezi poli zahlédla nějakou budovu. Šla jsem blíž. Byl to starý dům z cihel, s malou verandou ze zachovalého dřeva, natřenou bílou, již oprýskanou barvou. Nedůvěřivě jsem vyšla po schodcích ke dveřím. Chytla jsem po klice s nadějí, že by mi nemusela zůstat v ruce. Pomalu jsem otevřela dveře. Vevnitř byla tma. Pomalu a opatrně jsem vešla dovnitř. Cítla jsem, jak se mi ježí chloupky na krku. Někdo tady je. Nevím kdo, nebo co, ale někde se tu skrývá.
H- Je tady. Věděl jsem, že je to ona. Ta nezaměnitelná vůně, která mě přivádí k šílenství. Je tak neodolatelná. Vyšvihl jsem se na nohy a zamířil potichu ke dveřím. Pomalu jsem sešel dolů po schodech. Je v kuchyni. Opatrně jsem prošel obývákem. Schoval jsem se za dveřmi do kuchyně. Musím být opatrný, možná je nezkušená, ale smysly má dobré. Určitě už vycítila mou přítomnost. Ví, že jsem tady.
R- Někdo tu opravdu je. A to dost blízko. Nepatrně zavětřila. Je opravdu dost blízko. Možná jsou to lidé, kteří tady žijí. Rozhlédla se kolem. Ne. Sem už opravdu dost dlouho nikdo ani nevkročil. O tom svědčily tlusté vrstvy prachu všede, a ten zatuchlý vzduch. Kdo by to mohl být? Uslyšela jsem nějaké zvuky na schodech. Posbírala jsem všechnu odvahu, která se krčila až úplně v koutku mě samotné, a šla jsem se pomalu a opatrně podívat, co to bylo. Našlapuji pomalu a tiše.
H- Ano, zabralo to. Jde sem. Už je blízko. Jen pár centimetrů. Ještě kousek, jen maličkatý kousíček...Vyskočil jsem ze stínů a chytil ji za ruce tak, aby mi neutekla.
„Ááááá! Pusť mě! Co to jako mmmemmmhmmm!" huhlala, když jsem na ni zezadu skočil. K nosu jsem jí přiložil pytlík se směsí bylin. Brzy začaly účinkovat a ona upadla do hlubokého spánku. Hodil jsem si ji přes rameno a odnesl ji nahoru do postele. Tak jsem jí přivázal všechny končetiny ke sloupkům postele.
Konečně si ji mohu více prohlédnut. Rozcuchané plavé vlasy měla kolem sebe jako závoj. Opravdu roztomilé, drobné stvoření. Upřímně, na první pohled nevypadá jako ta krvelačná stvůra,kterou mám přivést, ale je to ona. Tu vůni bych poznal všude... Sakra Harry, co blbneš!? Je to jen holka! Ale opravdu krásná... Kruci! Takhle na ni nemysli, je to úkol. Jenom další úkol, tvá kořist a nic víc. A i kdyby ne, takovou zrůdu jako jsi ty by nechtěla. Teď se musím soustředit na jiné věci. Doufám že Sergej dodrží svůj slib. Musí, prostě musí!
