HUNGER GAMES - první ročník

2.

"Taci Hastings" řekla znovu, všichni se na mě podívali, už si pro me jdou nějací lidi, prý jsou to mírotvorci ( mě moc milí nepřijdou ). Odvedli mě na pódium vedle té dámy která mě vylosovala a já si vzpomněla na ty rady od matky, věděla jsem že nesmím brečet ani něják dávat najevo že jsem slabá. V tu dobu mi došlo proč, protože se to vysílá po celém Panemu a ostatní splátci by si o mě mysleli že jsem slaboch a že pro ně budu snadným terčem. Mezitím co jsem se vzpamatovávala tak ta dáma z kapitolu přešla k osudí s chlapci, vytáhla papírek, vrátila se k mikrofonu a četla jméno "Jessye Fitzgerald". Když to jméno vyslovila v hlavě si říkám toho znám, chodí do deváté třídy mírotvorci ho dovedli na pódium z druhé strany vedle té dámy a ta řekla : "Tak, obyvatelé sedmého kraje toto jsou splátci za váš kraj, budou za vás bojovat na život a na smrt v prvním ročníku Hunger Games". Přímo před sebou jsem viděla matku a bratra jak brečí a koukají na mě, bratr mi dokonce mává a ja jen mávnu rukou jako že ho vidím, ale pak nás s Jessyem vedou do radnice kde strávíme poslední hodinu v sedmém kraji a potom pojedeme vlakem do Kapitolu. Ještě nikdy jsem v Kapitolu nebyla protože ja zakázáno překračovat hranice mezi kraji. Jen co se v radnici posadím tak už za mnou pouštějí. matku s bratrem na půl hodiny, když se semnou rozloučí tak dovnitř pustí na patnáct minut i mou nejlepší kamarádku Spencer která bezpochyby věří že vyhraju. Zbylou půlhodinu za mnou nikdo nejde a tak přemíšlím co semnou v Kapitolu asi budou dělat. Obléknou mě do stejného oblečení jako Jessyho na přehlídku? Budu si moct vyzkoušet nějakou zbraň než me pustí do arény? Jak vymyslím způsob na přežití? Zvládne to tu matka se Spencřinou pomocí? Poté nikdo zaklepe na dveře a já si dělám naděje že za mnou nikdo jde, ale jsou to nemírumilovní mírotvorci kteří mě odvedli do vlaku který mě má dovést do Kapitolu. Ta zvláštní dáma nám udělala prohlídku po vlaku, která byla naprosto super. Měla jsem tam vlastní luxusní pokoj ve kterém byla veliká skříň, plná nádherného oblečení a nevěděla jsem které si obléknou. Poté jsme šli do jídelny a do Jessyeho pokoje. Už jsem to nemohla vydržet a ihned jsem se musela jít osprchovat. Ta sprcha měla nejméně čtyřicet tlačítek! Některé ba teplou a studenou vodu, silný a slabí proud, na hodně vůní a dokonce i na hudbu. Přeci v té sprše nebudu navždy, musím taky vylézt. Když jsem po dlouhé době vylezla, tak jsem si na sebe vzala jedny s těch nejhezčích kalhot, a překrásnou, modrou kostičkovanou košili. Pak pro mě došli Jessie a dáma z Kapitolu, že už se mam jít najíst abych neměla hlad. Šla jsem do místnosti vedle a tam čekala veliká hostina kde bylo jídla jako za poslední rok u nás doma, protože tohle bylo samé maso, zelenina a mnoho jiného jídla a k tomu pití. Sedla jsem si, nevěděla jsem co si dát jako první a nakonec jsem vybrala kuřecí grilované maso s kaší. Bylo vynikajcí! přidala jsem si ještě jednu porci ale místo kuřecího, grilovaného masa jsem si dala kuřecí řízek, ale pak už jsem do sebe nemohla narvat ani sousto. Celá ta hostina trvala asi 3 hodiny a pak jsme si mohli jít lehnou. Já usla během chvilky.