Hug [shortstory]

Twentieth

Když přišel chlapec s kyticí v ruce a připravenou omluvou, zaklepal na dřevěné d znveře. Když se nikdo neozýval, vkročil tiše do domu. Domem se rozlehl hlasitý zvuk, jako kdyby něco spadlo na zem. Chlapec málem leknutím nadskočil. Vydal se za tím zvukem a pomalu otevřel dveře do pokoje. Rozhlédl se a viděl dívku ležící v kaluži krve. Pokojem se začaly ozývat vzlyky. Chlapec vzal dívce z ruky malého kovového zabijáka a udělal přesně tu práci, kterou udělala také dívka. Chlapec dívku obejmul a zašeptal: možná se setkáme v nebi... Pokud mě za tohle nepošlou do pekla. Kytice bílých růží spadla skoro beze zvuku do kaluže krve a pár květů se zbarvilo do červena. "Omlouvám se" bylo to poslední, co vypravil z úst a pak potichu upadl do říše, ze které se už nikdy nedostanete... Nebo že by ano?