Když přišel chlapec s kyticí v ruce a připravenou omluvou, zaklepal na dřevěné d znveře. Když se nikdo neozýval, vkročil tiše do domu. Domem se rozlehl hlasitý zvuk, jako kdyby něco spadlo na zem. Chlapec málem leknutím nadskočil. Vydal se za tím zvukem a pomalu otevřel dveře do pokoje. Rozhlédl se a viděl dívku ležící v kaluži krve. Pokojem se začaly ozývat vzlyky. Chlapec vzal dívce z ruky malého kovového zabijáka a udělal přesně tu práci, kterou udělala také dívka. Chlapec dívku obejmul a zašeptal: možná se setkáme v nebi... Pokud mě za tohle nepošlou do pekla. Kytice bílých růží spadla skoro beze zvuku do kaluže krve a pár květů se zbarvilo do červena. "Omlouvám se" bylo to poslední, co vypravil z úst a pak potichu upadl do říše, ze které se už nikdy nedostanete... Nebo že by ano?
ČTEŠ
Hug [shortstory]
Teen FictionŘíkal jsi, že neumíš objímat. Já ani nevěděla, co to objetí je... Řekla jsem ti, ať mi to dokážeš. A dokázal jsi mi pouhým objetím otočit život vzhůru nohama... ×HUG× Hug- aneb dvacet zbytečných objetí
![Hug [shortstory]](https://img.wattpad.com/cover/104835516-64-k166332.jpg)