Mavy - I miss you

Táňa

Přeji příjemné čtení

Kájův pohled

Bosý jsem vyběhl před domovní dveře a zkoušel najít Martina. Nikde jsem ho neviděl, tak jsem šel zpět domů.

Potřeboval jsem se projít, tak jsem běžel nahoru, do mého pokoje a oblékl si něco s čím se dá jít ven. Vyšel jsem z oněch dveří a vydal se na ulici.

Na každé straně byly v řadě stromy, zbarvující se do podzimních barev. Na pravé straně silnice byla zaparkovaná různě barevná auta, pokaždé jiných značek.

Na levé straně byly krásné cihlové domy, postavené asi před dvaceti lety a na pravé dívčí střední škola.

Kráčel jsem po chodníku a přemýšlel jsem. Z kapsy kraťasů jsem vyndal sluchátka a rozmotal je. Nasadil jsem si je do uší a přestal vnímat vše okolo sebe.

Zničehonic jsem vrazil do dívky zhruba stejného věku. Omluvil jsem se a poté uviděl její tvář. V tu chvíli jsem se zarazil a vybavily se mi všechny ošklivé vzpomínky na základní školu.

„Táňo, kde se tu bereš?" Zeptal jsem se.  Prý chodí sem do školy. Pozval jsem ji na kávu do jedné moc útulné kavárny. Souhlasila a my vyšli na cestu.

Díky ní jsem se aspoň trochu rozptýlil a zapomněl na Martina. Po cestě jsme si povídali, co se u nás změnilo a dalších podobných a otravných věcech,  na které se všichni ptají, když se vidí po dlouhé době.

U kavárny jsem Táni otevřel dveře a gestem poručil, aby vešla dovnitř.

Usedli jsme ke stolu a čekali na obsluhu. Po chvíli přišla milá, velice dobře naladěná slečna a zeptala se nás, co si dáme.

Já si dal frappé a Táňa cappuccino s dvojitou dávkou mléka a cukru.

Při objednávání na mě servírka vystrkovala její prsa v jejím hlubokém výstřihu.
Táňa vypadala, že ji chce zabít.

Když servírka odcházela, ustavičně na mě kroutila zadkem a mě se postavil.

Byla moc pěkná a na mě doléhal čím dál větší pocit, že si potřebuji... Ehm... Udělat dobře.

Pod stolem jsem se snažil zakrýt mou erekci, Táni se omluvil a běžel na záchod.

Když jsem se vracel, nápoje už naštěstí byly na stole. Kdybych ji viděl znovu, musel bych si asi znovu odskočit.

Pili jsme kávu a Táňa vypadala jako by by chtěla něco říct. Po neúprosných minutách, co se na mě Táňa ustavičně dívala a nervózně si ukusovala nehty ne pravé ruce, kterou měla o loket opřenou o stůl, jsem si jí už prostě musel zeptat:

„Táňo, co se děje? Nechceš mi něco říct?" Podívala se mi do očí a chtěla spustit.

„Kájo.. Pamatuješ si na osmou třídu? Chodili jsme spolu... Milovali jsme se. Víš, tehdy se mi za to hrozně smáli, že chodím s takovým ubožáčkem..."

Měla slzy na krajíčku očí a já věděl, co přijde dál.

„Kájo, já.. Nikdy jsem tě nepřestala milovat. "

S těmito slovy a brekem, utekla pryč z kavárny. Nahrnuli se mi slzy do očí, ale rychle jsem je zahnal.

Cítil jsem skutek, zlost, možná i trochu štěstí, ale věděl jsem, že kdybych tu ještě chvíli zůstal, rozbrečel bych se.

Položil jsem stokorunu na stůl a odběhl pryč z kavárny. Cestou domů jsem přemýšlel a nevěděl jak zareagovat.