Mavy - I miss you

1. školní den

Tak jo, první školní den. Bojím se. Doufám, že to nebude jako na základce a že si najdu nějaké kamarády.

Stojím tady, držím kliku, ale něco mě nechce pustit dál. Nemůžu se pohnout, nemůžu nic.

Dveře mi otevřel muž středního věku a pozdravil mě. Oznámil mi, že bude můj nový učitel. Řekl, do jaké třídy mám jít, tak jsem šel.

Myslel jsem, že tu budu první, ale pár lidí tu už bylo. Asi nechtěli, aby přišli pozdě.

Po dřevěné podlaze jsem došel k prázdné lavici a posadil se na ni. Po chvíli přišel k mé lavici kluk a pozdravil mě. Udělal jsem totéž. Zjistil jsem, že se jmenuje se Filip.

Povídali jsme si než přišel učitel a neoznámil začátek hodiny. Po pěti minutách přišel kluk s blond vlasy a omluvil se.

Šel blíž a blíž ke mě, já ho jen projížděl pohledem a zíral na něj. Vypadal nádherně.

Nikdy jsem nepřemýšlel o své orientaci, ale vždycky jsem si myslel, že jsem na holky. Spíš mě přitahovaly holky, kluci mi nikdy hezcí nepřipadali.

Přišel ke mě a zeptal se, jestli si může přisednout. "Jasně" řekl jsem. Sedl si a my se představili. Jeho jméno bylo Martin.

Učitel si pro něco šel a řekl, že nás potom provede po škole. Škola ke docela velká, což je fajn.

Všichni jsme vstali z lavic a šli za učitelem. Já šel ve předu s Filipem a Martinem. Povídal jsem si s nimi a prohlížel si školu.

Můj pohled se náhle upnul na učitelův zadek. Z kapsy mu vylézali kondomy. Nechtěl jsem vědět k čemu je má, tak jsem nad tím ani nepřemýšlel a dál se koukal co kde je.

Jsou tu dvě velké tělocvičny, každá s dvěmi šatnami, velká jídelna asi pro pět set lidí, spoustu záchodů, učeben, kabinetů, čtyři počítačové třídy, tři vchody se třemi vrátnicemi, obrovský dvůr se zahrádkou, potůčkem a dvěmi venkovními učebnami...

Tolik věcí nedokážu ani zavnímat. Vnímal jsem jenom Filipa a hlavně Martina. Byl strašně roztomilý...

Po provedení po škole jsme konečně mohli jít domů. Šel jsem s Martinem. Už cestou bylo poznat, že jsme si hodně sedli.

Povídali jsme si o tom, co máme rádi, jaké věci se nám líbí, jaká jídla máme rádi a taky došlo na naše první vztahy.

Já jsem mu řekl o Táni a on se jenom začal smát. Nechápal jsem proč, tak jsem se ho zeptal, co se stalo. Neodpovídal, tak jsem z něho odpověď dostal.

Řekl: "Ne nic.. Jen, že jsi vypadal hrozně... Roztomile..." Začal se červenat a po chvíli i já. Poděkoval jsem a v zápětí jsem se ho zeptal, jak to měl se vztahy on. Prý neměl nikoho. Moc jsem mu to nevěřil, ale asi to pravda byla.

Došli jsme na zastávku, odkud jezdí hodně linek, jak tramvajových, tak autobusových či trolejbusových. Čekali jsme asi deset minut, ale potom jsem to už nevydržel a zeptal se, jestli nechce jít ke mně domů.

"Sice tě vůbec neznám, ale dobře.. Navíc, teď jsme kamarádi, takže je to jedno.." řekl.

Martinův pohled

Po dlouhém čekání na spoj, se mě Kája zeptal, jestli nechci jít k němu domů. Byl jsem tak šťastný, že mi něco takového nabídl, ale nechtěl jsem to dát najevo.

Cestou mi řekl, proč tu bydlí sám a jak to má s penězi a jestli mu to rodiče platí.

Důležité info

Doufám, že jste si tento díl užili a baví Vás. Teď k tomu hlavnímu. Rozhodl jsem se, že kapitoly budou vycházet častěji, ale jen o cca pěti stech slovech. Tato kapitola má sice šest set slov, ale aspoň se to už nějak rozvíjí.