MY LIFE STORY

Kdo jsem?

Pokud jsi začal/a číst, nejspíše tě zajímá, o kom že to budeš číst. Dovol mi se představit. Jmenuji se Lucie a je mi 15 let. Nejsem ničím moc zajímavá, ani vyjímečná. Nejsem sexy blondýna s dlouhýma štíhlýma nohama, nechodím ve značkovým oblečení, ani nevymetám párty, jak si mnoho lidí o mně myslí. Mám červené vlasy (přírodní bruneta), mám modrozelené oči a postavou (dle mého názoru) nějak nevynikám. Jsem spíše menšího vzrůstu. Ráda zkouším nové věci, jsem pro každou srandu! Nemám žádný koníček, kterým bych se zabívala ve svém volném čase, ani nemám moc kamarádů, jak to bývalo dříve. Kamarádi prostě přicházejí a odcházejí a často si za to, bohužel, můžu nejspíše sama, nebo si to možná jen namlouvám. Nenašla jsem nic, co by mě tak nějak "naplňovalo", nebo opravdu bavilo. Občas se ptám, co je tedy můj smysl života, a proto také často trpím depresemi, což není v této době nějak neobvyklá věc. Nejspíše jsem ještě docela mladá a svůj smysl života ještě (doufám) najdu. Připadnu ti teď jako blázen, co? Nedokážu si s ničím pomoct a nepoučím se ze svých chyb. Myslím, že na to jednou hodně doplatím. I přes moje pocity a "problémy" moc ráda pomáhám svým blízkým. Nejen blízkým. Všem co potřebují! Chodím na charitativní akce, pomáhám jako dobrovolník. To je věc, která mě jako jedna z mála částečně naplňuje. Když nemůžu pomoci sobě, jsem ráda, že mohu pomoci někomu jinému, nebo mu alespoň vykouzlit úsměv, který v této uspěchané a depresivní době je opravdu vzácný a já si ho moc cením! Jak se říká, že tato doba je zkažená, tak s tím naprosto souhlasím a jsem si vědoma, že to dopadlo i na mě. Bývala jsem docela normální holka. Teď si přijdu, že se začínám blížit k holce normální (chováním,ne vzhledem) této doby, což je něco jinýho, než být normální dříve. Dříve normální opravdu znamenalo normální. Teď je normální kouřit, spát s každým klukem, chodit o víkendu opilá po barech, nespát v noci ani doma a odporovat rodičům. Naštěstí mám ještě kapku rozumu a tohle všechno nedělám. Snažím se být lepším člověkem, ikdyž to jde dost těžko. Nerada se s lidmi hádám, pokud vím, že je tato hádka zbytečná a toho člověka mám ráda. Radši se omluvím, ikdyž si myslím, že nemám k tomu důvod, než abych pokračovala v hádce. Je tu ale i druhá strana, při které mě naštvat znamená 3.světovou válku! Nevím moc, co už tak ještě napsat, takže souhrn:
-jsem pro každou srandu
-často jsem v depresích - jsem "cíťa"
-miluju své kamarády
-ráda pomáhám
Závěr: Nenajdete zde žádné pohádky, pouze nebudu uvádět skutečná jména. Přečtěte si zde spoustu chyb z mého života, ze kterých si možna i vezmete ponaučení, ale i veselé příhody! Nedoufám v to, že můj ,,Deníček" bude mít nějaký úspěch, spíš doufám v to, že mi nějak pomůže v těžkých chvílích a třeba i v něm najdu zálibu! :)