My Murderer [BTS Fanfiction]

Kapitola 1

***"Nechytíš mne, nikdy." Zasmála jsem se a utíkala dál směrem k našemu domu.

"Ha, mám tě. Jsem rychlejší než ty." Ten mě chytil okolo pasu a pochoval mě.

"Až já budu velká, budu rychlejší než ty."

"Budeš muset hodně trénovat prcku." Zasmál se a rozcuchal mi vlasy. Stáli jsme pře jedním domem, který nějak bezdůvodně začal silně zářit.

"Oppa, co to je?" Zeptala jsem se ho.

"Nevím, ale radši půjdeme." Položil mě na zem. Chytil mě za ručičku a pomalu jsme šli. Slyšela jsem pištící zvuk.

"Ha Neul, pozor!" Pak byl silný výbuch. Ten se mě objal tak, že mě celý ochránil. Zvuk výbuchu byl tak silný, že jsem na chvilku neslyšela. Spadli jsme na zem silnice. Celá jsem se klepala, protože nic takového jsem nezažila. Pomalu jsem otevřela oči. Viděla jsem rozmazaně. Pomalu jsem se zvedla a uviděla tu ohně, střepy skla a kus materiálu od baráku. A hned pode mnou jsem ho uviděla.

"Oppa. Oppa vzbuď se! Oppa." Na zádech měl velký kus dřeva, který skoro pronikl přes jeho tělo.

"Oppa!" Začala jsem tam brečet.

"Ha Neul." Slyšela jsem jak mluví.

"Oppa, prosím. Řekni, že budeš v pořádku." Chytila jsem ho za ruku a prosila, aby byl v pořádku.

"Ha Neul, poslouchej mě. Ať se stane cokoliv, vždycky tu budu s tebou. Tohle si zapamatuj." Zavřel oči a už ani nepromluvil.

"Oppa prosím, nenechávej mě tu samotnou. Prosím." Začala jsem tam strašně brečet.***

***ZPĚT K REALITĚ***

"Neee!" Rychle jsem sebou cukla a sedla si na postel. Tohle byl jen hrozný sen. Docela se mi ulevilo. Počkat?! Postupně mi začaly téct slzy, bylo jich více.

"Oppa." Tohle byl hrozný sen, který se mi stal ve skutečnosti. Byla jsem ještě malé dítě. Můj bratr zemřel při této nehodě. Kdyby ten dům nevybouchl, nejspíše by tu byl se mnou. Je docela zvláštní, že v tom domě zemřeli nějací rodiče, ale jejich dítě přežil tu nehodu. Tohle je moje nejhorší noční můra. No nic, klasicky jsem musela vstát z postele a jít do školy. Kdysi jsem často cestovala autobusem po městě s bratrem, ale jak se stala ta nehoda, tak rodiče mě vezou do školy autem, aby měli jistotu, že jsem v pořádku. Hm, mohla bych vám vyprávět, jeden můj neobvyklý příběh.

***

"Ahoj mami." Rozloučila jsem se s mámou a klasicky vešla do třídy, kde tam na mne čekala nejlepší kamarádka Jiminie.

"Omo, Ha Neul! Musím ti něco říct!" Zaječela na mě.

"Klid, co se děje?"

"Dneska k nám přijdou nový kluci do naší školy!" Ještě k tomu se mnou zatřásla.

"Kluci? Jiminie, to je normální."

"Aish, Ha Neul. Proč jsi vždycky tak skleslá? Není to kvůli tomu, co se ti stalo v minulosti?" Jen jsem mlčela a tupě koukala na zem.

"Zase se ti to zdálo, že?"

"Uhm, kdyby se to nestalo, byla bych šťastná. Všechno to je kvůli sousedů."

"Yah, není to jejich vina."

"Ale je! Kdyby si hlídali dům, tak by se to nestalo! A docela mě zajímá, proč jejich dítě přežilo tu nehodu."

"Pojďme se bavit o něčem jiném. Třeba o těch kluků. Celkem jich je sedm, a jeden z nich bude u nás ve třídě." Ta se na mne usmívala, ale pořád jsem pořád měla skleslý úsměv. Pak někdo vešel dovnitř třídy. Všichni si sedli na svá místa a čekali, co se bude dít.