My Murderer [BTS Fanfiction]

Kapitola 3

Než mě chtěl políbit, tak se zastavil.

"Eunwoo." Řekla jsem tichým hlasem.

"Budeme navždy kamarádi." Dal mi pusu na tvář, a pak se ode mne oddálil. On mi dal pusu na tvář? A proč mi srdce bije tak rychle?

"Vím, že ke mně nic necítíš, ale aspoň můžeme zůstat v kontaktu."

"Eunwoo, kamarádi navždy zůstaneme. Kdyby něco, tak bych se ti ozvala." Objala jsem ho a on mi obětí opětoval. Když jsme se odtrhli, tak se na mne podíval a zasmál se.

"Ehm, červenají se ti tváře." Zasmál se a štípl mi tváře.

"Yah, nech toho." Zasmála jsem se. Když jsem se podívala někam jinam, uviděla jsem Taehyunga. Prostě jen tak tam stál ve stínu. Úsměv mi zmizel z tváře.

"Děje se něco?" Zeptal se.

"N-ne. Nic se neděje." Chytla jsem ho za ruku a odvedla ho dolů do společnosti.

"Ha Neul, tady jsi. A co jste vy dva spolu dělali." Zasmála se Jiminie.

"Nic, jenom jsme si povídali." Dodala jsem. 

"Chi vám někoho představit. Tohle je Jin. Jine tohle je Ha Neul a Eunwoo." Když jsem si s Jinem podala ruku, tak mi naskočila husí kůže. Fuj, proč má tak vlhnou ruku? To se mu snad potí ruce?

"Tak Eunwoo, potřebuju s něčím pomoct. A ty Ha Neul se bav s Jinem." Jiminie někam odtáhla Eunwoo a já tu zůstala s Jinem.

"Ehm, annyeon. Tak já jsem Ha Neun. A ty seš Jin?" Musela jsem nahodit nějakou konverzaci. Ten kývl.

"Promiň, že se ptám, ale proč se ti tolik potí ruce?"

"To je v pohodě, jenom je mám strašně suché. Každou hodinu si je musím mazat. To platí i pro celé tělo."

"I na obličej?!"

"Uhm." What? To by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby se nemazal.

"Hyung, tady máš krém." Přišel k nám jeden kluk.

"Díky Namjoone."

"Oh, koho to tu máš?" Podíval se na mě Namjoon.

"Tohle je Ha Neul. Ha Neul tohle je Namjoon." Podali jsme si ruce.

"Díky, že si mi sehnal tu moji nejoblíbenější značku." Jin poděkoval Namjoonovi.

"Můžeš na to udělat reklamu." Zasmál se Namjoon. Jin nějak zapózoval a zvedl ruku nahoru. Najednou lahev krému někam vystřelila a ocitla se na zdi se šípem.

"Yah, Hoseoku! Co to děláš?" Zaječel Jin. Když jsem se podívala na opačnou stranu místnosti, uviděla jsem kluka, který držel v ruce luk s nataženou rukou. Pomalu dal luk dolů a podíval se na nás.

"Promiň, ale když jsem viděl tu lahev, jak je výrazně barevná, musel jsem si ji označit, jako cíl. Měl jsem v plánu střelit na tu růži, kterou držíš ty, ale když si zvedl tu láhev." On chtěl střeli ke mně?!

"Hoseoku, na veřejnost se šíp s lukem moc nehodí." Řekl Namjoon.

"Já vím, ale když mě to tak baví střílet po věcech."

"Chodí vůbec na nějaké kurzy?" Zeptala jsem se Namjoona.

"Chodím tam už od narození. Jako malé dítě jsem se zajímal o lukostřelbu." Hoseok to nejspíše slyšel, proto mi už odpověděl.

"Počkej, nehýbej se." Dodal. Natáhl luk a mířil ke mně.

"Yah, já nejsem žádný cíl."

"Klid, hlavně se nehýbej." Řekl Jin. Udělala jsem, co mi řekl. Strašně jsem se bála, že mě zabije. Zavřela jsem oči a čekala. Když jsem ucítila, jak šíp proletěl těsně vedle mého ucha, tak jsem dostala husí kůži.

"Už je po všem." Řekl Hoseok. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se za sebou. Na zdi jsem uviděla šíp a  v něm nějakou černou tečku.

"Byla to moucha." Dodal. Byla jsem strašně vyděšená.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Namjoon. Radši jsem rychle utekla za Eunwoo, protože on jediný normální člověk, kterého znám.

"Eunwoo!" Vyšla jsem ven na zahradu, kde tam byl sám. Rychle jsem k němu přiběhla a objala ho.

"Co se děje?"

"Mám strach."

"Z čeho?" Když jsem mu to chtěla říct, uslyšela jsem cvaknutí zapalovače. Otočila jsem se a někde ve stínu jsem uviděla kluka, že včerejška. Omo, to je ten kluk, co mu tekly barevné slzy.

"Víš co? Pojď pryč." Chytla jsem ho za ruku a vedlo ho pryč z jeho domu.

"Rocky, máš to na starosti!" Řekl Rockymu než jsme odešli. Rychle jsme utekli někam k parku a sedli se na houpačky. Seděli jsme uprostřed hřiště o půlnoci.

"Co se stalo?" Zeptal se.

"Od té doby, co sem přišli nový kluci, mám velmi divné dny."

"Jak jako divné?"

"Eunwoo, nevím, jak tohle mám popsat." Koukala jsem na něj smutnýma očima.

"Klidně mi to můžeš povyprávět celou noc. Nemusíš se bát." Ten se na mě usmál a začal mě lehce houpat.

"Dobře."

***

Řekla jsem mu úplně všechno do detailu, co jsem zažila. Měla jsem hodně divný pocit.

"Fakt si myslíš, že Jimin si hrál s tvými city?" Kývla jsem.

"A teď z toho mám divný pocit, jako, že se stane něco hrozného."

"Nemusíš se bát, jsem tu s tebou." Najednou mě objal zezadu a já jsem ho vzala za ruku.

"Opravdu mám takový pocit, že se zítra něco stane."

"Věř tomu nebo ne, ale zítra se nic nestane." Znova mi dal pusu na tvář.

***

Eunwoo byl tak hodný, že mě doprovodil domů. Jsem ráda, že jsme kamarádi už od dětství. Celou hodinu jsem ležela na posteli a nemohla jsem usnout. Aish, šla jsem na balkón se kouknout na oblohu.

"Kdybych mohla žít v normálním světě, jako před pár dny." Řekla jsem si pro sebe a koukala na úplněk. Najednou jsem uviděla nějakého člověka a křídly na zádech. Docela jsem se bála. Najednou se ke mně podíval a zářily mu oči. Aish, radši jsem se podívala někam jinam a čekala, až zmizí. V tu chvíli jsem uslyšela zvuky na střeše. Rychle jsem se otočila nahoru a na chvilku uviděla křídla, jak někam zmizely. Co to bylo? Docela jsem se bála. Než jsem chtěla jít zpět do pokoje, ucítila jsem nějaké šimrání na zádech. Rukou jsem si sáhla na záda a ucítila nějaké pírko. Když jsem šla do pokoje a podívala se na pírko, bylo obrovské a černé. Co to kur** může být?!

***************

Ráno jsem si sedla ke své lavici a přemýšlela, co by to mohlo být. To pírko.

"Yah, Han Neul!" Zavolala na mě Jiminie. 

"Kde si byla." Dodala.

"Kde?"

"No na tom párty ne?"

"Ah, byla jsem venku s Eunwoo."

"Vážně?"

"Jo, a ještě mě doprovodil domů. Děje se něco?"

"No, ehm . . ."

"LIDI! ŠPATNÁ ZPRÁVA!" Zaječel náš spolužák.

♥Annyeon ^-^! Tak, konečně po dlouhé době je další díl. Sice to už začíná být hodně divný, ale nebojte se. Když tak jsem se inspirovala jedním videem od BTS.♥