Člověk si nemůže chvíli kreslit,
nemůže mít ten pocit,
ten pocit krásný,
pro některé spásný.
Nedovolí dělat nic,
kam ten svět spěje doprčic?
Spěje do záhuby,
spěje do věčné zhouby.
Poté nebude nic jako dřív,
někdo biť o chvíli se opozdiv,
nikdo jim nedá druhou šanci,
odvedou je s pouty na palci.
Před soud je povedou,
běda jestli je podvedou,
v ten osudný den bude pršet,
bude pršet když je budou věšet.
I obloze se bude stýskat,
měla by si tyto lidi více výskat,
a takto končí moje smutná báseň,
snad někdo nebude takový blázen,
že to vezme doslova,
byl by to ale popleta.
ČTEŠ
Básničky aneb když se objeví nuda
Poetrynážev mluví za vše ? Většinu z nich jsem vymýšlela v noci když jsem nemohla spát nebo v hodinách češtiny *pokrčí rameny protože jí to je jedno*
