Čas nemrtvých [POZASTAVENO]

IV.

Ahoj, další kapitola je tuu! :3 Byla bych ráda za každý komentář a hvězdičku! Tahle kapitola je kratší, ale postupně je budu prodlužovat.
Takže to už nebudu zdržovat, užijte si kapitolu. <3 Vaše Mrs. Bernthal
Xx

Všichni jsme se vzdalovali, když v tom se vrata pohnula...

,,Rychle dovnitř!!" zařval Rick, všímajíc si stáda mrtváků válícího se za námi. Všichni jsme si posbírali tašky a vše co jsme měli s sebou a vběhli do budovy CDC.
,,Ufff..." oddechli jsme si všichni zároveň. Stáli jsme v nějaké rádoby předsíní, když v tom se ozval mužský hlas. ,,Dobrý den, jmenuji se Edwin Jenner, pojďte dál určitě jste vysílení z cesty." moc se mi to nezamlouvalo, jak se mi nezamlouvá v poslední době skoro nic, ale byla jsem tak zničená, že mi to bylo jedno a šla jsem dál. Vypadá, že ostatní jsou na tom stejně jak já. Společně jsme se vydali za Edwinem, blonďatým chlápkem, který tu zbyl sám, jen se svým operačním systémem. Celkem mrzutý, když se nad tím zamyslíte...

,,Neplýtvejte prosím teplou vodou, sprchy jsou nad schodištěm A. Až budete hotovi, sejdeme se v hlavní místnosti na večeři a rozumně si popovídáme co dál." jediné co jsem pochytila bylo slovo voda, teplá voda!
,,Taky jste mu rozuměli 'teplá voda'?" zaradoval se T-Dog a všichni se rozutekli do sprch.

Tohle mi chybělo. Rozplývala jsem se, když mě po mě stékaly horké kapky vody. Jen tak jsem si sedla a nechala se zcela pohltit tím úžasným pocitem.
Seděla jsem tam celkem dlouhou a přemýšlela o všem co se za poslední dny stalo. A věřte, že toho bylo dost.

,,Umm promiň, nevěděl jsem, že jsi tady." rozlétly se najednou dveře od koupelny, ve kterých stál Daryl. Pomalu jsem se začala červenat a zasmála se.. Jo já se opravdu zasmála, prostě mi to přišlo vtipný, vidět takhle zaskočenýho Daryla, zatím jsem ho moc neznala, ale celkem se mi líbí.. Samozřejmě stylem chování a tak. I když.. Hezkej je taky.
,,V pohodě..." jen jsem to dořekla ještě jednou se omluvil a zmizel. Ani mi moc nevadilo, že jsem tady jen tak, jak mě pánbůh stvořil. Byla to celkem úsměvná situace. Asi si říkáte, že jsem nějaká divná, ale stát takhle, před tak.. dost sexy chlápkem, je no.. Však si to domyslete sami.
Když jsem se konečně odhodlala opustit sprchu, oblékla jsem se a vydala se k hlavní místnosti, tak jak říkal Edwin. Na chodbě jsem uviděla Shanea s lahví vína v ruce.
,,Ahoj Rose. Jdeš celkem pozdě." prohodil, zatímco jsem před ním zastavila a ležérně se opřela o zeď. Polorozepnutá košile zastrčená do kalhot, ledabyle rozcuchané černé vlasy, víno v ruce a opět ten pronikavý pohled těch jeho čokoládových očí. Vypadá, že je celkem v náladě.
,,Ani se mi tam moc nechtělo, hlad taky nemám, prostě jsem chtěla jen tak sedět ve sprše a přemýšlet."
,,Jsi v pohodě? Myslím to s tím tvým bráchou." opřel se taky a zakoukal se mi do tváře.
,,Jo...To je dobrý, budu si muset nějak zvyknout na život bez něj." s touhle větou mi zvlhy oči, proto jsem sklopila zrak do země a snažila se zahnat slzy.
,,Pokud si někdy budeš chtít pokecat, jsem tady."
,,Dobře díky." vynutila jsem si na tváři drobný úsměv a vydala se do hlavní místnosti.
Už zpoza dveří byl slyšet bujarý smích naší skupiny. Vypadá, že si zase po velice dlouhé době užívají. Když jsem vešla dovnitř, všimla si mě Carol a naznačila mi, že si mám sednout vedle ní.
,,Ahoj Rosie, pojď si k nám přisednout." usmála se mile a nalila mi sklenku červeného vína.
,,Děkuji, takový luxus jsem neměla ani doma." zasmály jsme se zároveň.
Celý večer jsme si povídali, co jsme dělali, ještě než tohle všechno začalo..O rodině, přátelích, zálibách. Pár věcí už jsem věděla od Shanea z té noci kdy jsme hlídkovali na karavanu.
Ale teď mi připadalo jako bych se s nimi znala celou věčnost, jako kdybych o nich věděla každičký detail. Jenže mi to tak jen připadalo.

Teď už jme tady zůstali jen já, Rick, Edwin, Daryl a Shane, byla jsem tu jediná žena, což mi ani tak nevadilo, protože jsem vyrůstala spíše v mužské společnosti.
,,Víte o tom něco podrobnějšího?" otočil se Rick na Edwina se zvednutým obočím a tázavým výrazem v obličeji.
,,O nákaze? Ano. Když vás kousne nakažený, dostane se do vašeho imunitního systému virus. Postupně se rozlévá po vašem těle až do mozku. Většinou to končí smrtí a potom to nastane."
,,Co nastane?" ptal se dál Rick a upíral na vědce svůj zrak. Já jen tiše seděla na konci stolu jako Daryl se Shanem a poslouchala jejich konverzaci.
,,Vir se vám usadí v mozku a postupně rozkládá vaše tělo. Proměna člověka v nemrtvého trvá zhruba pět až deset minut." odmlčel se Edwin, ale vypadalo, že se chce pokračovat ve vypravování dál.
,,A taky.. Zjistil jsem jednu věc."
Všichni jsme se na něj prudce otočili.
,,Už jsme nakažení všichni, takže nás vlastně ani nemusí kousnout, jen nás může někdo zabít a proměníme se."
Vyrazilo mi to dech, bylo to jako blesk z čistého nebe.

Už jsme nakažení všichni.