FAREWELL ✔

44

To šílené pískání v hlavě se nedalo vydržet. 

Proto byl rád, že už je konec. Že si sbalí věci a vrátí se na hotel, kde až do dalšího rána bude předstírat, že neexistuje a zase mu na malou chvilku bude dobře, protože bude sám.

Žádný hluk.

Žádní lidé.

Nikdo se ho nebude ptát, jestli je v pořádku.

Nebude muset přemýšlet nad přijatelnými odpovědmi.

Zapírat bylo jednodušší než pokoušení se o vysvětlení.

A přestože v hloubi duše věděl, že pomoc potřebuje, tak taky moc dobře věděl, že nikdo z těch lidí okolo něj, není tou vhodnou osobu, která by mu tu pomoc mohla nabídnout.

Podruhé už se tady totiž nikomu nesvěří.

Takovou chybu více neudělá.

Žít ještě k tomu všemu ve strachu z prozrazení je pro něj zdrcující. 

Podivným způsobem neúnosné.

A nepředstavitelné.