S(EX) MACHINE

12

Z POHLEDU EMMY

Harry se hlasitě směje. Nohy má skoro natažené a ze staženého okýnka mu visí ruka, ve které drží skoro dokouřený cigáro. V té druhé samozřejmě drží skoro dopitou láhev Fireball whisky.
"Hustý!" Vyhrkne. S pozvednutým obočím se na něj podívám. Láhev mi zamrzne u pusy.
"Co je hustý?" zeptám se ho, když po dlouhé době promluví.
"Je skoro půlnoc." Vytřeštím oči. To do prdele jak? Zmateně se podívám na mobil a přesvědčím se o tom, že za osm minut bude opravdu půlnoc.
"To není možný. Jak to mohlo tak zatraceně utéct, když jsme jen seděli a nic nedělali?" kam se ten čas poděl? Ani nejsem unavená.
"Asi by bylo lepší vyrazit zpátky." Pozvednu obočí. Aha?
"A to si myslíš, že je v tvým stavu normální nápad? Měl jsi víc než já," nesnáším tyhle hrdiny, co řídí ožralí. Co je to za zodpovědnost, sakra?!
Natáhne se pro klíčky v zapalování a vytáhne je ven.
"Buď tady se mnou zůstaneš přes noc nebo dáš svůj laskavý zadek za volat a odřídíš to sama." Míří na mě klíčky, jako by to byla zbraň a s úšklebkem mě pozoruje.
"Nechci tady s tebou zůstat, ale taky víš, že řidič jsem mizernej," jestli se vůbec dám nazvat řidičem, řidičák jsem udělala až na po čtvrtý a myslím, že kurva oprávněně.
"Já ti věřím." Mrkne na mě a hodí po mně klíčky. Vydechnu zadržený vzduch. Než se stihnu vzpamatovat, že budu řídit, otvírá mi dveře a pobaveně se na mě dívá.
"Hejbni tou prdelí, Leithold. Bude půlnoc a já musím být doma dřív, než se proměním v dýni." Protočím oči a vystoupím z auta. Moje tělo se otře o to jeho. Omylem. Omylem.
Chci jít dál, ale moje záda se opírají o zavřené dveře a Harry na mě tlačí své tělo.
"Co to bylo?" Dívá se na mě a čeká na odpověď. Zamračím se.
"Stál si v cestě, co jsem měla dělat?" bráním se. Snad si nemyslí, že jsem to udělala úmyslně? Zasměju se.
Ohne se ke mně a jeho rty se dotknou kůže na mém krku. Naskočí mi husí kůže a pocítím chlad na zátylku, který se šíří dál po mých zádech.
"Můžu?" Jeho rozšířené panenky se na mě upírají. Tma jako v prdeli, ale tohle vidím jasně. Kývnu, aniž bych věděla, co jsem mu právě dovolila.
Jeho konečky prstů levé ruky sjíždí po mé holé ruce, až se na konci propletou s mými prsty. Zalapám překvapivě po dechu. Pamatuju si, kdy mě držel poprvé za ruku. Přišlo mi, že celý můj život mi prošel žílami. Byl to skvělý pocit.
Naše propletené ruce zvedne nahoru a položí je nad mou hlavou. Jeho pravá ruka zajede pod mé rifle. Zatajím dech a zakloním hlavu.
Pomalu mě začne hladit přes tenkou látku kalhotek. Podívám se na něj. Kouše se do rtu a bez mrknutí oka mě pozoruje.
Drtím mu ruku, kterou drží nad mou hlavou.
"Prosím!" zakňourám, když se k ničemu nemá. Už teď jsem mokrá, až za ušima. O co mu zatraceně jde? Sere mě, fakt že jo.
"Dej mi pusu a možná se dočkáš." Hraje si se mnou. On, že mě sere? To je kurva slabý slovo. Je to hrozný parchant! Avšak i tak mám na tváři hloupý úsměv.
Nakloním se a rychle ho políbím. Zamračí se a vyndá ruku z mých kalhot. Mám pocit, že opět můžu dýchat.
"Co to kurva bylo? Je ti snad pět?" Baví se nad mou pusou. Aniž bych mu odpověděla, tak ho popadnu za triko a přitlačím na sebe. Přiložím svoje rty na jeho a začnu ho líbat. Dám si záležet na našem francouzáku, aby si ten debil připadal jako ve Francii a mohl držet hubu.
Odtáhnu se od něj.
Špulí na mě rty a neskrývá pobavení.
"Se mi málem postavil." Pronese. Rozhodnu se ho nechat být a obejdu ho, abych se mohla posadit za volat. On se mi vážně zdá. Kroutím nad ním hlavou.
"Počkej, to jako nic nebude?" Volá za mnou a tak na něj ukážu prostředníček.

Sevřu volant pevně v rukách. Harry mě bedlivě pozoruje. Dala jsem mu najevo, aby mi do toho nekecal. Chci si dokázat, že na to mám. Zapne rádio, ale vůbec se nesoustředím na to, co se line autem za hudbu.
"Škoda, že nemám popcorn." Provokuje mě. Nesmím se nechat rozčílit.
"Můžu si tu zapálit, paní řidičko?" Spražím ho pohledem. "Je to tvoje auto, demente!" vyjeknu.
"Pardón!" Zvedne ruce na obranu a zapálí si.
Zkontroluju zrcátko a lehce s ním manipuluju. Harry vyprskne smíchy.
"Kurva nejsem instruktor, aby sis kontrolovala zrcátka. Ještě si můžeš upravit sedadlo nebo zkontrolovat posraný pneumatiky." Buď v klidu, Emmo, dýchej! Přikurtuju se a nastartuju auto.
"Já jedu," řeknu, když bez nehody ujedu asi tak metr.
"Hlavně čum na cestu, zatímco já tu budu v klidu střízlivět." Vypláznu na něj jazyk a soustředím se na jízdu ve tmě.
Autem se rozlehne otravná melodie, kterou má Harry na vyzvánění. Kdo mu volá takhle pozdě?
"Sakra!" Vyhrkne a chvíli čeká, než hovor zvedne. Dodává si ten ubožáček odvahu? Ušklíbnu se.
"Děje se něco?" Přijme hovor a já se přistihnu u toho, jak se lehce nakloním blíž k němu. Jsem hrozná. Znejistím, když letmo rozpoznám holčičí hlas. Kdo to je?
Zírám před sebe, ale jsem úplně vypnutá. S kým volá? Ztiším rádio. Kouknu po Harrym, který mě s pozvednutým obočím pozoruje.
"Aby tě to nerušilo," zamumlám potichu na jeho nevyřčenou otázku. Zakryju tím své úmysly odposlouchávání. 
"Nějak mi to vypadlo z hlavy." Odpovídá někomu na něco. Přijde mi, že odpovídá hodně neutrálně a opatrně.
"Já vím." Říká. Následuje zřetelné povzdechnutí. Nejsem si jistá, jestli to způsobila ta osoba nebo já.
"Nemůžu ti zavolat, až budu doma? Řídím a nechci riskovat." Obočí mi vystřelí nahoru. Mluví nejistě a ještě lže. Sevře se mi žaludek a mnou projede zase ten stupidní pocit, že mi něco uniká.
Přijde mi, že už jsem trapně a hodně nakloněná na jeho stranu a tak se rychle napřímím, ještě před tím než ukončí hovor. Odkašlu si.
Silnice je prázdná, tak se cítím víc sebejistě. Lehce zrychlím.
"Jasný."
"Jo."
"Ty taky."
"Já vím."
"Určitě."
Pokračuje roboticky z jeho úst, než hovor skončí.
"Zatím."
Je to poslední, co řekne volající osobě ženského pohlaví. Odkašle si a zase zvýší hlasitost rádia.
"Zrychlila si." Řekne opatrně a já vím, že se snaží konverzaci odvést někam jinam, hlavně abych se ho neptala na ten hovor.
Ach jo, Harry, štveš mě.
"Jsem rozený řidič," pronesu humorně a on se uvolní a zasměje se. Kouknu po něm. Na tváří má sice lehký úsměv, ale já mu v očích vidím, že má starosti. Chci se zeptat, kdo to byl, ale vím, že to nechce a já to asi taky vědět nechci. Už jsme se kvůli tomu pohádali a já si užívám to, že jsme se celkem rychle udobřili. Nechci započít další válku.