S(EX) MACHINE

13

Z POHLEDU EMMY

Vracím zákazníkovi drobný a pokusím se o milý úsměv, ale jde mi to těžko. Neumím se moc dobře přetvařovat.
"Jste moc krásné děvče, měla byste se víc usmívat." Řekne mi, když odchází.
"Polib si," zamumlám, když už je v bezpečné vzdálenosti. Protočím oči. Dneska bych tu asi být neměla.
"Ajajaj, furt se tvoje nálada nelepší?" Dobírá si mě Paula.
"Tohle bude mít delší trvání," odpovím.
"Ještě pořád mi nechceš říct, co se stalo?" Zakroutím hlavou.
"Snažím se to vytěsnit a mluvení o tom by mi nepomohlo," utáhnu si zástěru více k tělu, až mám pocit, že se nemůžu nadechnout.
"Jak myslíš." Pronese a ujme se zákazníka. Já se chopím koštěte a začnu zametat drobky za pultem. Moje nálada je tak mizerná, že mě rozčiluje i blbý zametání a to jsem si nikdy na práci nestěžovala. Jsem strašně naštvaná. Matoucí na tom je, že nevím, zda jsem víc nasraná na sebe nebo na Harryho. Když ode mě včera odešel, cítila jsem se jako štěně přivázaný ke stromu, protože se ho jeho páníček vzdal. Bylo to vážně na hovno. Ta situace, do které mě přivedl je však ještě smutnější, než to jak jsem se cítila a stále cítím. Myslela jsem si, že je jiný. Zmýlila jsem se a to zatraceně dost. Vím, že není svatoušek, nikdy jsem ho za něj nepovažovala, ale tohle bolí víc, než ta chvíle v našem vztahu, když jsem si uvědomila, že už nám to neklape a dlouho nám to nevydrží.
"Hele, Harry si asi jde pro kafíčko." Vyruší mě z mého myšlení Paula. Zamrznu. Podívám se přes prosklenou zeď ven a spatřím ho, jak si to po chodníku rázuje ke dveřím.
"Do prdele!" vyjeknu a skrčím se za pult. "Nejsem tady, prosím tě!" nutím jí ke lhaní. Šokovaně se na mne dívá, ale kývne. Co tady sakra chce? Kde bere tu drzost se tady ukázat?!
"Čau." Jeho hlas se rozlehne kavárnou. Sevře se mi žaludek. "Zdravím, Harry." Pozdraví ho zpátky Paula.
"Emma tu dneska není?" Ptá se. Koukám na Paulu a doufám, že je přesvědčivá lhářka.
"Ne." Odpoví stroze, což je nejlepší, když lžeš. Nepouštět se do zbytečných detailů.
"Aha, nevíš, kde jí najdu?" Co se stará? Vzhlížím a obávám se, že tohle Paula nezvládne.
"No, ona...víš, musela jít ke gynekologovi." Vytřeštím oči a praštím jí pěstí do stehna.
"Au!" Vyjekne a pak se koukne dolů. Ježiši, tohle je v prdeli. Zamračím se na ní.
"Ke gynekologovi?" Ujišťuje se, jestli dobře slyšel. Já se z ní poseru. To jí nic lepšího nenapadlo?
"Jo. Kvůli nový antikoncepci." Já jí vážně zabiju. Mnu si spánky a chci se propadnout do země.
"Tak tam jí fakt kurva hledat nepůjdu." Pronese. Harry není vůl, musí mu být jasný, že Paula mlží. Rozhodně lepší, než kdybych mu teď sama čelila. Nechci ho vidět. Zase. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to tentokrát vydrží.
"Můžeš jí vyřídit, aby mi alespoň odpověděla na zprávy, když už mi nebere hovory? A řekni jí, že se omlouvám." Povzdechnu si.
"Jo, nějak se to k ní donese." Řekne Paula a zasměje se. Plácnu se do čela.
"Tak dík. Měj se." Z jeho hlasu jde poznat, že je skleslý. To je mi však u prdele. Paula chvíli stojí a když se ozve zavření dveří, což značí jeho odchod, sedne si na zem ke mně.
"Co to mělo být? Co jste si udělali?" Tahle situace je na hovno, ona samozřejmě neví, co máme s Harrym za dohodu a nechci to vysvětlovat dalšímu člověku.
"Jen jsme se na něčem nepohodli, nic víc," odpovím jí a dívám se netečně před sebe.
"Nepůsobilo to takhle. Byl fakt zoufalej." Protočím oči. Ať si je zoufalej, mě je to fuk.
"Snažíte se to dát znovu dohromady?" Vyzvídá. To by mi ještě tak scházelo. Zasměju se.
"Ne, to rozhodně ne," odpovím rovnou.
"Takže spolu spíte." Řekne přesvědčivě, jako by to už dávno měla potvrzený. Zamžikám.
"No jasně, že jo. Nejsem blbá. Když spolu nechodíte, je jasný, že v tom bude sex." Nejsem si jistá, jestli je to tak jasný, klidně může jít i o to, že mi zakazuje venčit našeho neexistujícího psa, kterého má ve vlastnictví a kterého jsme si spolu pořídili během našeho vztahu - proto spolu nemluvíme.
"Neboj, nechám si to pro sebe." Ou, kolikrát jsem tenhle žvást slyšela a nikdy nezůstal pravdou.
"Mě je to stejně fuk. Ať to bylo cokoliv, co se mezi námi dělo, tak už je to pryč. Už s ním nechci mít společný ani orgasmus, nikdy," bouchnu pěstí do svého skrčeného kolene, abych tomu dodala důraz.
"Jeho kouzlu se nedá odolat." Drkne do mě. Pokouší mě? Zasměju se.
"Už mě okouzloval příliš dlouho. Lidi mají pravdu. Tohle nikdy nemůže fungovat. Vždycky se to nějak posere," povzdechnu si. Mrzí mě to, ani nevím proč. Asi jsem si v hloubi duše myslela, že nám to takhle bude klapat navždy, což je sakra absurdní. Mám pocit, že tenhle vnitřní monolog jsem vedle tolikrát, až je to vyčerpávající. Musím si slíbit, že Harry Styles se mi do kalhotek už nikdy nedostane.
"Nemyslíš si, že bude na čase se vrátit do práce?" Vyruší mě Pauly hlas. Okamžitě obě vyskočíme na nohy a široce se usmíváme na lidi stojící ve frontě.