Já a moji lidé

Já

Při tom vychvalování mých blízkých jsem úplně zapomněla na sebe.
Já jsem takový trochu poděs. Nestydím se a ani se nebojím něco říct nebo si za něčím stát. Hrozně ráda experimentuju s čímkoli - jídlem, lidmi, zvířaty i barvami na výtvarce. Vím, zní to asi trochu děsivě, ale ve skutečnosti to není tak hrozné. Taky si ráda vyhrávám s oblečením.
Jsem po mamce velká citlivka a romantička. Pro svého miláčka se snažím častokrát vymyslet něco neobviklého a roztomilého, jako je on. Ohledně vzhledu se k tomu nebudu vyjadřovat. Nevím, jak bych se popsala co se týče vzhledu. Jsem prostě taková neutrální, s hnědými vlasy a zelenohnědýma očima.
Na druhou stranu jsem upřímná a pravdomluvná, říkám věci narovinu. A to občas nebývá pro okolí příjemné. Jsem ráda jen o samotě, bez přítomnosti ostatních. Nejsem moc komunikativní, ale jakmile se rozpovídám, je těžké mě zastavit. To pak povídám a povídám o všem možným..
Zdá se mi, že někdy jsem až hnusná. Že třeba lidi odbývám, nevšímám si jich a jsem protivná. To mě pak mrzí, ale s tím už nic nezmůžu. Lidi, co mě znají, vědí, že jsem hodně náladová a snad si zvykli.
Příliš věci komplikuju a hledám v nich složitosti. Jsem detailista, všechno, na čem mi záleží, dodělávám do posledního detailu. Možná jsem i trochu puntičkář, protože se mi nelíbí, když věci nemají logiku nebo systém.
Nezabývám se řešením problému, já jsem totiž většinou jejich příčinou.
Jsem taktéž neslutečně líný člověk, co by se nejradši na všechno vykašlal a nechal je, ať se udělají sami.
Myslím si, že jsem občas hodný, vlídný, milý, skromný člověk.
Vůbec nejsem zastánce černého humoru, ale ráda si poslechnu jiné vtipy. Nepříklad, znáte ten s liškou?

Ne?

Ani já ne, ale to je jedno.

Co dělám asi nejradši za všech činností je malování, psaní všemožných příběhů, povídek a tak a úplně nejradši hraji na bicí. Na ty hraji už asi 7 let, a ještě pořád se mám co učit nového, protože se vždycky najde něco, co neumím nebo jsem se neučila.