Já a moji lidé

Moje maminka

Samozřejmě nesmím zapomenout na můj klenot, moji růži mezi trním, na toho pro mě nejdůležitějšího člověka, to tím je moje mamka. Je tím nejcennějším, co vůbec můžu mít. Miluji ji a vím, že nejsem nejlepší dcerou, ale pro mamku budu vždycky nejlepší dcera, stejně jako moje sestra. A taky můj brácha je určitě skvělý syn, ale mně a sestře se asi nevyrovná.
Jak jinak bych mohla mamku popsat, než jako skvělého člověka, který se občas nevyhne vzteku. To je pak hrozné. Když něco uděláme, nebo spíš neuděláme, naštve se a začne křičet. Ale jinak je to vcelku mírumilovný člověk. Také ona má sestru a bratra jako já. Až na to, že já jsem z nás tří nejmladší a ona nejstarší. Nemýlím se, když řeknu, že jsem většinu z toho, kým jsem a jaké mám geny, zdědila právě po ní. Dospělo to až ke stádiu podobnosti, kdy stejně jako ona i já občas brečím u některých filmů. Moje mamka je hrozná citlivka a všechno hrozně prožívá. To mám po ní. Stejně jako ona jsem taktéž velký milovník koček. Kočky jsou můj život a bez kočky si neumím představit můj život. Doma máme dvě nádherné kočky rasy ragdoll. Takové dvě obří koule chlupů, co se neustále někde válí, nebo žerou. 
Když poslouchám některé kamarády, jak říkají o svých mamkách všemožné nehezké věci, jsem ráda zato, jaká mamka je. Většinou mi všechno dovolí, udělá pro mě skoro všechno, podporuje mě v mém skautování, snaží se být prostě tou nejlepší mamkou, což jí jde na výbornou. Taky je hrozně moc hodná a taky pěkná. To jsem asi po ní nezdědila. Z této vzhledové stránky nejsem vůbec po ní. Jsem na ní skoro až závislá, ve smyslu, že když ji po příchodu ze školy domů doma nevidím, vyptávám se, kde je.

Prostě milujte svojí mamku, starejte se o ní, jako ona se ve vašich dětských letech starala o vás a nezapomeňte, že mít mamku není nutnost, je to privilegium... :)