Daisy |Cz

*2*

Krok co krok jsem se vzdalovala od budovy školy a studentů kolem mě ubývalo. Nasadila jsem si sluchátka a pustila jednu z mých nejméně oblíbených písniček a to Sorry od Justina.  Každý by si řekl, proč si pouštím toho koho nenávidím a nanejvýš se mi hnusí? Odpověď je jednoduchá, kvůli sobě, kvůli mému dokonalému životu.

Víte, ono není lehké být úplně odlišní a poslouchat neustále narážky na vaši adresu. Žijeme jen jednou a tak je důležité být šťastní, ne neustále odstrkováni všemi okolo.

Písničky si pouštím většinou proto, abych nemusela rozjímat nad svými problémy. Zastavila jsem se, zamračila a rty stáhla do úzké linky. Neměla jsem náladu poslouchat toho blba. Vytáhla jsem mobil z kapsy a naťukala heslo. Na displeji se vyjímala tapeta růžového odstínu s nápisem Believe. Odfrkla jsem si a prudkým nárazem ukazováčku na displej mobilu vypla onu písničku. Co by se stalo kdybych si pustila mou oblíbenou? Jsem přece jen už daleko od ústavu pod názvem škola. Usmála jsem se a odemkla zamčenou složku s písničkami, najela na tu nejposlednější a sluchátka nasadila do uší. Play. Do uší mi potichoučku promlouvala slastná melodie elektrické kytary a následný melodický zpěv. Je to moc potichu. Prolítlo mi hlavou. Ikdyž jsem věděla že bych kvůli sobě neměla, rozhlédla jsem se a když už jsem v mém okolí nezahlédla žádnou živou duši, hlasitost jsem pomocí bočního čudlíku přesunula na maximum. Usmála jsem se, nasadila si kapucu na mou sklopenou hlavu a pohled upřela na mé růžové polobotky, oklepala jsem se odporem a radši pohled přesunula na šedé cihličky chodníku. Ruce jsem strčila do kapes kožené bundy a rozešla se domů.

***
Prosím vás, neberte to zle. Vy co nějakým způsobem holdujete J.B., nechci ho urážet, ale ten vztah z její strany je prosté takový 😐🍁

Doufám že se vám kapitola líbila, budu ráda za vaše názory 🍁💖

S láskou vaše Raw💖🍁🍁🌲