Daisy |Cz

*3*

Šla jsem rychlým sebejistým krokem a pobrukovala si. Při sólu na elektronickou kytaru mi naskákala všude po těle husí kůže a i když jsem v tomhle teplejším počasí na sobě měla koženou bundu, byla mi zima.

Jelikož jsem nic kolem sebe nevnímala, lekla jsem se když jsem do někoho narazila. Málem jsem upadla, ale něčí silná ruka mě zachytila a omotaná kolem pasu mě vytáhla zpět na nohy. Zvedla jsem svůj pohled a urychleně vypla zvuk u sluchátek. Předemnou stál klučina z té skupinky o třech lidech, která se, dle mé smyšlené teorie,  nechtěla začlenit ani do jedné příčky na škole. Zamrkal a odfoukl pramen svých černých vlasů, které byly rozlítané do všech směrů pryč z obličeje. Zalapala jsem po dechu a civěla do jeho krásných čokoládových očí.

,,Si v pohodě?" Vytrhl mě z tranzu a já cítila jak rudnu až na zadku.

,,Promiň, nedávala jsem pozor. " Zazubila jsem se a vyndala bílé sluchátko z ucha. Mou omluvu nebral v potaz a upřel pohled k mé kapse kam jsem právě zastrčila sluchátka. Rukou jsem zajela do kapsy a sluchátka zmáčkla. Nevím, asi jsem si myslela že si toho nevšiml. Hned co jsem tak udělala zvedl pohled a podíval se mi do očí.

,,V pohodě. Musím ti říct Welssová, že mě překvapila tvá omluva. Přece jen nejsi taková..." Rozpačitě si promnul zátylek a usmál se na mojí maličkost.

,,Jaká?" Odvrátila jsem pohled někam do trávy​, bylo v ní spoustu pampelišek a jaro bylo v plném proudu. Vadilo mi jak každý říkal že jsem jiná, každý si to myslel, ale já věděla že to pravda není.

,, Nevím." Jednoduše odsekl, prudce jsem otočila hlavou jeho směrem a probodla ho pohledem. Nic neříkal a tak jsem jen protočila očima. Stále svíral mou ruku a nejspíš budu mít díky němu do kůže obtisklé všechny náramky. Nebyl to tak moc pevný stisk, ale i tak.

,, Můžeš mě už laskavě pustit?!" Vyplivla jsem otázku, která zněla spíše jako rozkaz a zase nasadila svou přesvědčivou masku. Nechtěla jsem ztrácet čas a tak, hned co mě pustil jsem udělala oblouček a jen ho obešla. Oddechla jsem si a rozhodla se, že venku už si je nepustím, jelikož​-
,,Po-počkej!" Okřikl mě a já byla nucena se otočit.

,,Co je zas?" Srdce se mi rozbušilo a já doufala v to, že mu nic nedojde. Jo třeba je hluchej jak tvoje ponožky, na který každý ráno voláš, kam se schovaly. Promluvil mi v hlavě hlásek a já se musela uchechtnout.

,,Co si to poslouchala?" Zvedl pravé obočí a usmál se. Chvíli jsem na něj jen tak civěla a přehrávala jsem si v hlavě nejhrozivější scénáře situací, které by se mohly stát skutečností, kdybych mu to řekla. Přivřel oči a podrbal se na zátylku. Stále zamýšlená jsem sledovala jeho oči které předskakovali mezi mnou a mou kapsou u bundy. Koukala jsem se tam taky a chtěla si nafackoval. Z kapsy mi vysela sluchátka, neváhala jsem a nervózně je smotala zpět do kapsy.

,,Nic, to je jedno. Už musím jít." Mávla jsem rukou a rozešla se směrem k domu. Po pár krocích jsem pootočila hlavu, jestli tam stále stojí nebo odešel. Ruce v kapsách jeansové bundy kývající hlavou ze strany na stranu se zmateně rozešel opačným směrem nežli já. Oddechla jsem si a svižným krokem jsem se zase rozešla domů.

***
Pff, pár minutek😂🍁

Nemám čajík a chybí mi🙇😖😂

Další kapitola je na světe a já jen  trpělivě čekám, než mi nějaká milá duše napíše svůj názor na tuto "knížku" 🍁 Ne opravdu, za názory budu moc ráda 🌹😊

S láskou vaše Raw 💖🍁