Sklep.

~1~

  Na staré zdi, ze které odpadávají kusy již nažloutlé omítky, se rozpínají mohutné oprýskané dveře s lehce narezlou klikou. Dveře od sklepa. Už od dětství tuto poměrně velkou místnost počínající schody  nemám ráda. Stačí jen mírné přiblížení a po zádech mi přeběhne vlna mrazu.

,,Zvládneš to" posiluji se motivačními myšlenkami, ale dál než k dotyku s chladným kovem se neodhodlám. Hluboký nádech, výdech.... . S tichým vrznutím se klika drobně otočí po směru hodinových ručiček. Nejistým tahem směrem ke mně rozpohybuji kus dřeva a opatrně si ho přiblížím k tělu.

Po bleskurychlém pocítění tlaku na mém zápěstí lehce nadskočím a mé hlasivky se rozechvějí. Něčí sevření si usmyslí zatáhnout mě dovnitř a já, i přes pokus o vzepření, klopýtnu o práh a s dupnutím dopadnu až na čtvrtý schod, vedoucí do temnější části našeho sklepa.

Připadá mi, že se moje plíce strachem zapalují a já nemohu dýchat, ale mé svalstvo se uvolní těsně po zaslechnutí známého, přesto nesnášeného, smíchu.

,,Měla ses vidět, ségra" nedokázal uklidnit svůj záchvat smíchu můj starší bratr. Má ruka už se blížila k jeho tváři pomstychtivým tempem, když v tom se můj sourozenec vymrštil až k prahu dveří a ve vteřině byl za nimi a urychleně točil klíčem v zámku.