Setkali se v IKEE

2. část

Tak jsem zjistila, že Matthiasovo příjmení je nejspíš Køhler... Omlouvám se za svůj omyl.

•••••

„Děkuji ti, Berwalde, bylo to vynikající!" usmíval se Tino na Švéda, zatímco mu pomáhal odnášet do kuchyně špinavé nádobí.

Berwald se nepatrně začervenal. Čekal Finovu pobavenou reakci, když mu po příchodu do jeho bytu oznámil, že k večeři budou masové kuličky z IKEI. Tino však jen přikývl a pomohl mu s přípravou jídla.

Berwald téměř nic nesnědl, jen pozoroval, s jakou chutí Fin večeří.

Teď spolu stáli trochu rozpačitě v kuchyni a Švéd netušil, co říct.
„T'kže, bud'š sp't v mé l'žnici a já si ust'lu na gauči, 'no?"

Tinovy překrásné oči se překvapeně rozšířily. „Co? To ale nejde, je to tvůj byt! To já bych měl spát na gauči, už tak ti vděčím za pomoc a večeři."

Berwald ale jen zavrtěl hlavou. „To b'la m'l'čkost. Ale trv'm na tom, ab's sp'l v mé p'steli." Zrudnul, když si uvědomil, jak to zní.

Tino se ale usmál. „Když na tom trváš."

•••••

„Dobrou n'c, T'no." řekl Berwald, když zavíral dveře od své ložnice.

Fin ležel zachumlaný v jeho čerstvě povlečené posteli, vysprchovaný a v jednom z Berwaldových trik, které mu sahalo téměř až po kolena. „Dobrou, Berwalde. A vážně děkuju."

Berwald kývl a dveře se za ním zaklaply.

•••••

„Myslíš, že mě vážně nebudou nenávidět?" zeptal se Tino úzkostlivě, když spolu se Švédem vystupovali po schodech k Matthiasově bytu.

„Js'm si j'stý," ubezpečil ho Berwald.

Za chvíli už Fin bojácně mačkal zvonek u dveří.

Zevnitř se ozvaly hlasy, kroky a zaskřípání, a náhle se dveře s divokým výkřikem „Tino!" rozletěly.

Zpoza nich se vyřítil mladý muž, podobně starý, jako sám Berwald, a okamžitě sevřel Tina v náručí. „Tino!" zopakoval hlasitě. „Ty jsi zpátky! Vrátil ses!"

Jakmile se Fin vymanil z jeho sevření, už ho objímal další blonďák a mluvil tentokrát mnohem tišeji, k Berwaldově velké úlevě. „Tino, kde jsi byl? Měli jsme o tebe strach."

Ačkoli mluvil zcela klidně a jeho hlas postrádal emoce, cítil za nimi Švéd hluboké pohnutí.

„Omlouvám se, Lukasi," odvětil Tino třesoucím se hlasem.

„To nic," utěšoval ho chladný muž s malým úsměvem.

To už se k hloučku přimotal i malý, asi sedmiletý, chlapec s popelavě bílými vlasy a plyšovým papuchálkem v ruce.

„Tino!" vyjekl a obmotal Finovi ruce kolem pasu.

„Emile! Tak rád tě vidím!" zasmál se Tino.

„Chtěli jsme vyvěsit plakáty s tvojí fotkou," oznámil Lukas, „ale někdo nedal tiskárnu do opravny, ačkoli jsem mu to alespoň milionkrát říkal."

„Já za to nemůžu," bránil se muž s rozčepýřenými vlasy, o kterém Berwald usoudil, že to musí být Matthias. „Chtěl jsem, ale měli zavřeno-"

„Ale snad to není jediná opravna ve městě, ne? Ale ty jsi prostě moc líný na to, abys našel jinou!" poznamenal Lukas ledově a za chvíli už mluvili jeden přes druhého rozčilenými hlasy.

Tino omluvně pohlédl na Berwalda, než se do hádky zapojil, aby ji ukončil: „Lukasi! Počkej! Matthiasi, přestaň křičet! Děláte ostudu," dodal tišeji.

Oba muži se zarazili a překvapeně se podívali na Švéda, jakoby si ho až teď všimli.

„A tohle je kdo?" zeptal se Matthias neomaleně a Tino si utrápeně povzdechl.

„Jsem B'rwald," představil se Švéd ale Matthias nakrčil obočí.

„Brwald?"

Tino se raději ujal slova: „Berwald se o mě včera v noci postaral, když mě našel spát v IKEE a-"

„Tys přespával v IKEE?!" vyprskl Matthias smíchy. I malý Emil se zahihňal a Lukasovi začínalo v koutcích.

A zatímco se Tino hádal s Matthiasem o tom, že je lepší nocovat v prodejně nábytku než pod mostem, narůstal ve Švédovi pocit, že je mu ve společnosti téhle neobvyklé rodiny docela příjemně.

Fin, po tom, co vyhrál hádku, chtěl pokračovat ve vyprávění, ale Lukas ho přerušil s tím, že by si povídal raději v bytě než na studené chodbě. Matthias hned nadšeně vtáhl překvapeného Berwalda do jejich společného bytu.

•••••

Omlouvám se, že je toho dnes tak málo, ale vážně, vážně musím jít spát...