Setkali se v IKEE

1. část

Berwald Oxenstierna - Švédsko
Tino Väinämöinen - Finsko
Matthias Köhler - Dánsko
Lukas Bondevik - Norsko
Emil Steilsson - Island

•••••

Berwald nakrčil obočí. Ten kluk už tu byl zase.

Berwald, jako každý jiný zaměstnanec známé firmy, měl v práci většinou klid. Ale před několika dny mu tuto rutinu narušil mladý drobný blonďáček, který sem od té doby přicházel každý večer.

Nikdy si nic nekoupil, nikdy nechodil dřív, než v sedm večer a pokaždé, když přišel, zamířil rovnou do oddělení ložnice. Tam se zachumlal do některé z postelí.

Berwald ho vždy jen z povzdálí pozoroval, ale nikdy mu nic neřekl. Dnes už však nemohl Švéd dál čekat. Ten chlapec s tím musí přestat, jestli to někdo zjistí, ocitnou se oba v pořádném maléru. Navíc muže neuvěřitelně zajímalo, co za tím je.

Zrovna odbila devátá a prodejna zavírala, ale mladík stále spal. Obvykle se touto dobou vytratil, Berwald to pozoroval.

Švéd zamířil vylidněnou uličkou k obývané posteli. Pomalu se sklonil ke spící postavě, úplně schované pod přikrývkou, a odkryl ji.

Okamžitě ho zarazil mladíkův vzhled - měl na sobě obnošené džíny a přes svetr přehozenou plátěnou bundu. Do chladného podzimního počasí, které právě panovalo, by se hodilo něco teplejšího. Vedle postele stál pár botasek. Všechno oblečení bylo pomačkané a špinavé.

I tvář měl ušmudlanou a pobledlou, pod očima tmavé kruhy.

Berwald mu zatřásl ramenem.

Mladík něco zamumlal, protáhl se- A vyjekl leknutím, když nad sebou spatřil neznámou zamračenou tvář.

„J-já se omlouvám!" vypískl a pokusil se od něj odtáhnout tak rychle, až spadl z postele. „Všechno vám vysvětlím, jen mě nevyhazujte, prosím!" škemral blonďáček a jeho fialové oči se s hrůzou zavrtávaly do těch Švédových.

Ten se k němu však naopak sklonil a zeptal se: „Kd' js'? Js' bezd'm'vec? Můž' zavol't d' azyl'véh' dom'..."

„Ne!" vyjekl mladík vyděšeně. „Jen nikam nevolejte! Nejsem bezdomovec! Tedy- ne úplně... Věc se má tak, že- jsem vlastně utekl z domova a teď žiju na ulici... Ale každý den spím v teplé posteli, tak se za bezdomovce úplně nepočítám, ne?" chrlil ze sebe s nadějí v hlase. „A nemám ponětí, proč vám to všechno říkám, prostě odsud odejdu..." Nervózně se zasmál a obul si boty.

Berwald se narovnal a povzdechl si. Začínalo mu být chlapce líto. „Z'vol'm tv'm rod'č'm. Urč't' o teb' m'jí str'ch."

„Já ale nemám rodiče," přiznal mladík. Pak, jakoby si náhle na něco vzpomněl, vyskočil na nohy a natáhl k Berwaldovi ruku. „Tino," oznámil. „Tino Väinämöinen."

„Oh?" podivil se Berwald.

„Jo, já vím, divné jméno, ale pocházím z Finska, takže-"

„N', je t' h'zk' jm'no," přesvědčoval ho muž rychle. Zdálo se mu to, nebo se Tino trochu začervenal? „Já js'm ze Šv'dsk'. Jm'nuj' se B'rwald Oxenst'ern'," představil se Švéd a potřásl nabídnutou dlaní. „N'mus'š mi vyk't."

„Dobře, Berwalde," usmál se Tino.

Zavládlo rozpačité ticho.

„T'kže," přerušil ho Švéd, „p'jdem'? Obch'd už z'vír'."

„Jistě," souhlasil Tino a vydali se k východu.

„S k'm t'dy žij'š, T'no?" zajímal se Berwald, když kráčeli po zpustlém parkovišti směrem k jeho dodávce.

„U přátel - tedy, Matthias byl můj soused a kamarád ještě, když jsme bydleli s rodiči... A potom - mě vzal k sobě. Žije se svým přítelem a jeho malým bratrem, takže moc nepřekážím. Vlastně jsem občas vítanou chůvou," zasmál se Fin.

„To zn'... H'zky," přikývl Berwald. „T'k pr'č jsi ut'kl?"

Úsměv na Tinově tváři povadl a Berwald své otázky okamžitě zalitoval.

„Matthias s Lukasem se opravdu milují, ale často se hádají, většinou kvůli úplným maličkostem," vysvětloval Fin. „Právo je obvykle na Lukasově straně, jelikož Mathias je - trochu zbrklý. A většinou se to vždycky nějak vyřeší, Mathias se omluví nebo tak."

Teď se Tino zatvářil lítostivě. „Ale tentokrát to byla moje chyba - chtěl jsem jen pomoct. Lukas pěstuje v obývacím pokoji několik exotických rostlin a má je vážně rád. Víš, on je většinou trochu uzavřený, co se emocí týče, a tak je hezké vidět, s jakou péči se o ty květiny stará. Jenže ten den musel zůstat v práci pozdě do noci a tak jsem si řekl, že bych je mohl zalít a přidat hnojivo. Ale - nevím, kde se stala chyba - asi jsem dal hnojiva moc nebo naopak málo, vážně nevím, každopádně do rána jich polovina zvadla. " Tino sklopil oči k zemi, ale i tak si Berwald všiml slz, které se mu zatřpytily v očích.

„T'no..." pokusil se chlapce utěšit, ale ten zarputile třesoucím se hlasem pokračoval.

„Lukas se okamžitě pustil do Matthiase, ale ten se jen tak nevzdá, když ví, že je nevinný. Tak hroznou hádku jsem mezi nimi ještě nikdy neslyšel. A když jsem si představil, že by se všechen ten hněv měl snést na mě... Napsal jsem jim vzkaz, že za to můžu já, a utekl jsem." Fin zatřásl hlavou. „Jsem takový zbabělec. "

„Ne," odvětil Berwald možná důrazněji, než zamýšlel. Pak položil mladíkovi ruku na rameno. „K'ždý někd' d'stan' str'ch. A t'měř k'ždý př'd sv'm pr'blém'm ut'č'."

Tino k němu pozvedl hlavu a usmál se. Pak se ale zamračil, když uslyšel další Švédova slova:

„Stejn' b's jim měl z'vol't, ab' věd'l', ž' jsi v p'řádk'."

„Nemusíš se mnou jednat jako s dítětem. Jsem přece dospělý," ohradil se dotčeně.

Berwald se na něj upřeně zadíval a pochybovačně pozvedl obočí.

„No dobře, dobře!" bránil se Tino nervózně. Ocitnout se tváří v tvář Berwaldově nepřátelskému pohledu nebylo nic příjemného. „Je mi sedmnáct, ale už jenom rok, ne?" Znovu se usmál, ale zrudnul, když mu hlasitě zakručelo v žaludku.

„Kd' si nap'sled' jedl?" zeptal se Berwald klidně, když odemykal auto.

„Někdy včera večer," zamumlal Tino zahanbeně.

„V t'm příp'dě t' zvu na več'ř'," zabručel Berwald a sedl si za volant. „N'sedn'.

•••••

Pokračování zítra... Dobrou noc :)