•Jen Jeden Den•(feat MarweX)

Four

Jako co si budeme nalhávat, kdo by se nebál, kdyby jste byli večer venku, nikdo nikde a najednou vám někdo přikryje rukama oči.

,,Ahoj" Dotyčný si ke mě sedl, a já jsem hned podle hlasu poznala kdo to je.  

,, A-Ahoj" vykoktala jsem ze sebe a utírala slzy. 

,, Co vlastně tady děláš?" usmál se na mě

,, Na to samé, bych se měla ptát i já" zasmála jsem se. 

,, Noo.... Chodím jsem vždy když, si chci pročistit hlavu od všech starostí. A teď ty" žďuchl do mě a usmál se. 

,, Mám tady hodně vzpomínek... " Sklopila jsem hlavu. 

Cítila jsem se jako tělo bez duše. Každá vteřina byla horší a horší. Nevím proč to na mě tak dosedlo. Chtěla jsem nějak zamaskovat že chci začít brečet, nepovedlo se to. Začala jsem tam bulit jak nějaká troska. 

,, Promiň já už musím jít" zvedla jsem se a chtěla odejít.

Marek se též zvedl a šel za mnou. Chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. 

,, Copak se děje?" Zeptal se mě se starostí v hlase. 

,,Promiň ale nechci to řešit" 

,, Dobře,ale nemůžu tě vidět jak se trápíš"

Jen jsem se usmála. A nastalo to trapné ticho. 

,, Hele co kdyby si šla ke mně? Už začíná být docela zima a tohle místo ti očividně nesvědčí" zasmál se 

,, Dobře" Vůbec jsem nechtěla jít ke mně domů, zase by to na mě dosedlo. Byla jsem ráda že konečně jdu někam jinam,  než jen do práce nebo domů. 

O dvě hodiny později

Seděli jsme vedle sebe a popíjeli víno. Nevím kolik jsme toho vypili, ale už ten alkohol na  mě začal působit. 

Koukali jsme se na sebe a koukali si do očí. Musela jsem se zasmát. 

,, Promiň, nemám ráda vážné situace" zasmála jsem se znovu a uhnula pohledem. 

,, nevadí" zasmál se též. 

,, Víš že ti opravdu moc sluší když se směješ? 

,, To tedy nevím ale děkuju" zaculila jsem se a pořád mu koukala do očí. 

Chviličku jsme na sebe koukali a potom se Marek začal přibližovat. Spanikařila jsem, dala jsem mu pusu na tvář. 

,, J-já si dojdu odskočit"

Bravo Lio, teď sis to totálně podělala. Došla jsem do koupelny  a opláchla si obličej. 

Po nějakých pěti minutách jsem se odhodlala jít zpátky za Márou. Sedla jsem si a Marek se mi začal omlouvat. 

,, Moc se ti omlouvám" kouknul se na mě omluvným pohledem. 

,, Neomlouvej se" pousmála jsem se 

,, Už budu muset jít, je docela pozdě"

,, Ty fakt  chceš jít takovou dálku v tom lijáku?" zasmál se a poukázal na okno. 

,, Noo, to nechci" zasmála jsem se též. 

Pokračování příště 😄