Ahoj jmenuji se Lia a je mi 18 let. Bydlím v Brně. Mám přítele Dominika, se kterým dříve chodila i má nejlepší kamarádka Klára, jsou teď z nich nejlepší kamarádi, ale stejně mám takový pocit že Klára k němu stále něco cítí. Pracuji v takové malé kavárně, nedaleko mého domu. Mým koníčkem je vaření, obvykle ve volném čase chodím ven s kamarády.
Bylo 9:00 slyšela jsem ten nejotravnější zvuk BUDÍK! Koukala jsem se nějakých 18 minut do zdi a potom vylezla z postele. Co si budu nalhávat, nejraději bych spala dál, ale jelikož mám nějaké povinnosti bohužel to nejde. Couravím krokem jsem došla do kuchyně, otevřela ledničku, čuměla tam asi pět minut, než mi došlo že se tam nic nevykouzlí. Šla jsem do koupelny vysprchovala se, udělala hygienu, namalovala a oblékla (viz. obrázek)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doběhla do vedlejší místnosti pro kabelku, do ní hodila telefon sluchátka, obula boty a vyrazila jsem do města.
Prošla jsem různé obchody, už jsem se těšila domů, nejsem zrovna ten tip, který někde courá po obchodech a podobně. Při mém myšlení a nekoukání se před sebe, jsem do něčeho, nebo lépe řečeno do někoho narazila. ,,Moc se omlouvám nekoukala jsem na cestu " Začala jsem se omlouvat a zvedat nákup ze země ,, Ne to já se omlouvám" A dotyčný mi začal pomáhal zvedat nákup. Po nějaké 1 minutě zvedání mého nákupu, jsme se na sebe podívali a začali smát tomu ,co se právě teď stalo.
,, Mimochodem já jsem Marek" pousmál se na mě ,, Já jsem Lia " a úsměv mu opětovala. ,, Fakt se ještě jednou omlouvám" ,, Nemáš se za co omlouvat to já jsem měla koukat na cestu. Ale co, s tím stejně nic nenaděláme" ,, A co kdyby jsme šli na oběd? Ber to jako omluvu" ,, No dobře.... V kolik a kde? " " Tak co tady a ve dvě? " ,, dobře tak zatím ahoj" pousmála jsem se pomalu odcházela ,, Ahoj" úsměv mi oplatil
Džiges lidi :D :3 Tadyto je první část nového příběhu. Budu ráda za každé vote,přečtení a všeho možného :3 Zatím paaa 💕💕
