Zkrvavené Ruce.

Nailed It!!

Thomas byl vždycky zvídavým člověkem, zajímal se o desítky věcí a vždy dokázal najít něco dalšího co mu přišlo opravdu fascinující. Akvaristikou se zabýval již léta, ryby ho uchvátily už v mládí, ovšem nikdy neměl šanci jezdit je chytat a díky tomu se stal akvaristou. Tenis, truhlářství a dokonce i nedělní kázání, nebylo nic co by jeho zvědavost nechtěla poznat do sytosti.

V situaci kde se nyní nacházel ovšem nebyl díky nátuře co potřebuje vše vědět. Byl v ní protože se mu prostě zamlouvala koncepčně, sloužila jako perfektní vybití a jeho mysl uchvacovala více než jakékoli hobby.

Stál v garáži svého otce a hledal kladivo. Nemohl ho najít na pracovní desce, kde tedy mohlo být? Posledně když tohle dělal tak skončilo na pracovní desce a ne že ne. Prohledával šuplíky jeden za druhým, v tom nejspodnějším, hlubším než ostatní, našel ruční pilku a pousmál se.

Vida ta by se mohla hodit. Problesklo mu hlavou a vytvořil na pracovní desce budoucí kupičku potřebných nástrojů.

Dvířka? Jistě že by je mohl vyzkoušet, a jistě že by tam kladivo našel, jeho to ovšem nenapadlo ještě dost dlouho. Podíval se opět na pracovní desku a nervózně do ní uhodil rozevřenou dlaní. ,,Doprdele!"

Musel si ulevit i přes to že nemluvil sprostě nijak často. Znovu se ohnul k šuplíkům, začal se v nich přehrabovat jak to jeho matka často dělávala v kuchyni. Přišlo mu to dost ironické na to aby se na chvíli zastavil a ocenil to smíchem.

Narovnal se a upřel svůj pohled na pilku. Kdo ví kde byla minule. Napadlo ho najednou, občas mu totiž přišlo jako by se tyhle věci zjevovali a znovu ztrácely naprosto náhodně. Čím víc nad tím uvažoval tím víc se blížil té správné myšlence, než se k ní však dopracoval sklouzl mu pohled na dvířka hned vedle šuplíků. Vzal za ně a v půlkruhovém pohybu je otevřel s absolutní jistotou že kladivo našel, a měl pravdu.

Za několik minut se jeho kupička proměnila z pilky a kladívka na téměř celou truhlářovu dílnu. Šrouby, šroubovák, vrtačka, hřebíky a dva původní předměty se všechny nacházely na pracovní desce a jen čekaly na použití.

Pootočil se aby si prohlédl připravený prostor uprostřed místnosti a usmál se. Kruhy pod očima, nebo možná nekvalitní osvětlení z jeho úsměvu udělaly dost nepříjemný předobraz člověka, měl štěstí že se na něj nikdo nedíval. Zatím.

Pomalu se vydal ke dveřím které nebyly zajištěné žádným zámkem a sloužily tedy jako oboustranné. Při chůzi předklonil hlavu mírně dopředu a vycenil zuby. Nevypadal jako úplně příčetný člověk, ale při jeho situaci se mu nikdo nemohl divit.

Vedlejší místnost byla očividně kuchyně, byly zde skříňky v podobném uspořádání jako v garáži, byl tu sporák a lednice, všechno co si průměrná rodina mohla dovolit aby se jejich, alespoň nedělní obědy naplnily v pohodě rodinného kruhu.

Uprostřed místnosti stál stůl kolem kterého obvykle postávaly židle, bylo jich pět, pro každého člena rodiny jedna. Čtyři byly z původního setu koupeného v Ikee už před mnoha lety, jedna vypadala víc jako kancelářská, měla kolečka a podpěrky pro ruce.

Na celé místnosti by nebylo nic zvláštního kdyby v oné židli neseděl člověk. Byl to chlapec, nemohlo mu být víc než třináct, byl tudíž stejně starý jako Thomas. V onom křesle se nacházel přivázán provazem, bylo to téměř filmové provedení. Dva kusy, jeden přivázaný přes hrudník, nevedl ovšem přes ruce, druhý přivázaný přes břicho a opět nijak neznemožňující rukám pohyb. Od toho tu byly další lana která v oblasti zápěstí a lokte přivazovala jeho ruce k opěrkám. Poslední provaz byl roubík, Thomas ho nalezl v maminčině pokoji a donedávna netušil na co by mohl být dobrý.