Ty pohledy do jejich očí je ujistily, že je nic nezničí. Jejich láska byla silnější, než všechno zlo, tak kam to všechno zmizelo?
Dva mladí lidé, kteří bez sebe nemohli žít, teď přemýšlí, kam odejít, aby toho druhého nepotkali, aby úplně zapomněli.
Mračí se, nadávají si a přitom někde v sobě nosívají to, co cítili kdysi.
Už nejsou jeden, už jsou spojeni pouze jménem.
Myslí si, že je to takhle nejlepší, ale zapomínají na ty nejmladší.
Je to dlouho, co nejsou spolu, ale stále tu je malé dítko, které stojí u stolu a nechápe, proč ti dva jsou tací, nerozumí, proč se táta nevrací....
Ale nejhorší je, že zapomněli na ten krásný, ovšem už zapomenutý manželský slib, který si dali, protože jim spolu bylo krásně a chtěli spolu být navždy.
