Toho osudného podvečera, kdy se teprve schyluje k západu slunce a čas spánku nám připomíná pouze lechce růžová obloha a noční motýli, vylétávající ze svých úkrytů, jsme se jako normálně procházeli po vylidněném parku. Tehdy jsi se najednou zastavil a pohlédl jsi mi do očí, jako by jsi po mně něco chtěl. Já jsem nevěděl, dokud jsi na setinu nespojil naše rty a poté řekl ta slova, která jsem dříve nechápal.
Bohužel, pochopil jsem.
ČTEŠ
Incomplete
Short StoryPříběh je snad po roce znovu publikován, nijak jsem jej neopravila ani do něj jakkoliv nezasáhla. ___________ Byl jsi moc krásný pro tento svět, ale i někdo jako já se tě odvážil milovat. Ani mé srdce nevydrží vše. Nejsem kompletní, vrať se, prosím...
