Jsem Rosa. Můj bratr Matouš a já jsme opuštěni ve starém a i trochu strašidelném domě, ve kterém jsme viděli rodiče naposled. Pak zmizeli. A o tom je tento příběh. HLEDÁME RODIČE
Někdo zaklepal na dveře. Nikdo nechtěl jít otevřít, tak jsem šla já. Venku na prahu domovních dveří seděla stará, schrbená stařenka, na kterou vál silný vítr. Stařenka prosila o pomoc jestli jí nedáme chléb. Pozvala jsem ji dovnitř na snídani, kterou právě Anežka přinesla. Poděkovala nám, a řekla že jsme jiní než ostatní. Ale proč? Už vycházela z chaty. Když zavírala dřevěné dveře tak se proměnila v krásnou paní s fialovými vlasy. Fialové vlasy se jí třpytily na sluníčku, které se zbarvilo také do fialova.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nashledanou. A pro info jsem Gabriela.“ řekla, a s těmito slovy odešla i se svým sluhou. Maty na ní mohl oči nechat, ale když odešla dal se s námi normálně do řeči. „Kdo to byl?“ zeptala jsem se. „Já nevím."začala Anežka. „Víte, ten jednorožčí svět už jsem někde viděla. Myslím že na nějaké fotce." odpověděla Anežka. „Ale na jaké?“ zarazil ji Maty. Anežka už neodpověděla. Myslela si, že to bude jasné když neodpověděla. Mýlila se. Maty byl pořád ještě ospalý, a zahleděný do té dívky, že to vůbec nepochopil. Musela mu ještě jednou říct, že neví. Venku bylo už zase žluté slunce, a my jsme se rozhodli, že si u našeho rybníčka uspořádáme piknik. Oblíkli jsme se, a vyrazili. Vzala jsem si na sebe mojí nejoblíbenější mikinu- šedou s potiskem pandy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozprostřela jsem deku s polštářema, a každý si sedl na jeden. Anežka vyndala z košíku borůvko-čokoládové muffiny, řízek, tousty, Coca-colu a limetkovou domácí šťávu. Když už jsme všechno snědli, doběhla jsem mě a Anežce pro plavky, a Matymu pro jeho počítač který doma nemohl nechat, protože by se asi zbláznil. Anežka a já jsme se koupali, zatím co Maty už hrál na počítači nějakou jeho přiblblou hru. Za hodinku jsme vylezli z vody, a šly pro osušky na strom. Ale co to? Ta díra tam zase byla. Takže se nám nezdálo že jsme v jednorožčím světě. Ani se nám pak nemohlo zdát, že jsme potkali Kiki, a že nás odvedla do pandího tábora ve kterém byli malí jednoroži převlečení za pandičky. Rychle jsme běžely za Matym. Maty tam nebyl. „Tady jsem!” ozvalo se za našimi zády. „Uffff, to jsem se o tebe bála.” odpověděla jsem. „Když jste se koupaly, tak jsem také našel tu díru ve stromě. Vlezl jsem si dovnitř, a létala tam prý královna toho světa- byla to Gabriela!
