Life of Werewolf girl

Testy Matky přírody

Pomalu si zvykám na ten noční pocit, vždycky když je úplněk nebo nov. Každých 14 dnů mě v noci hlídá Senpai Keichi. Pomalu ale přicházím na to, jak se do vlčího tela dostat úplně. Když stojím na světle Luny, někde prič od světel předměstí, a dívám se přímo na Lunu, cítím, jak se mi nohy mění v chlupaté běhy a chodidla se přetváří v mohutné tlapy. Jen když jsem sama na to myslím. Senpai by se mně asi bál.
Pomalu ale jistě přichází zima. A s ní i ledový vzduch a mraky. Každý večer se nemůžu dohledat Luny. Ten pocit vlčího těla mě ... uspokojuje a dělá moji duši silnější. Je 20.11. a za poslední měsíc se Luna ani neukázala. Nemám pojem o čase a tak se často orijentuju jen podle toho kolikátý škrábanec jsem udělala z druhé strany  naší kůlny. Nožem jsou dny, drápem je úplněk - srdce a nov je křížek. Minulý týden tu byl Senpai. Říkal že jsem v noci křičela a vrčela. A pak i plakala. Ráno jsem z nočních můr byla tak zničená že jsem se musela tulit k Senpaiovy. Je to jediný člověk co o tom ví. Ale bojím se abych mu jako vlk neublížila.
Přišel den 3.12. Byla sobota a Senpai mě musel znova hlídat. Dneska byla Luna tak silná že když jsem se na ni dívala, stála jsem na čtyřech a celá se proměnila na vlka. ,,G-Gaio? Jsi to pořád ty?" zeptal se se strachem. Pomalu jsem se otočila na něj a mé fialové oči zasvítili. Spod tlap mi stoupala fialová mlha a upřeně jsem hleděla na Senpaie. Couvl a strachem se mu podlomili kolena. Natáhla jsem tlapu a udělala první krok. Senpai se bál. Rukou si kryl tvář a druhou se opíral za zády. Celý se třásl a já se k němu pomalu přiblížila. Oňuchala jsem ho a přátelsky kňourla. Olízla jsem mu ruku a on vedl zrak. Pohladil mě pomalu po hlavě a já se na něj jakoby usmála. Svím silným sluchem jsem zachytila volání vlků z lesů při našem domě. Byli daleko. Rychle jsem se otočila a běžela napříč polem směrem k Luně. Vyskočila jsem na několik poražených stromů a volala tak silně, že ozvěna se ještě dlouhou chvíli rozeznívala. Dýchala jsem s jazykem venku a vrčela nadšením. To tělo je pro mě jako dělané a Senpaie tak dostávám do situace kdy se musí rozhodnout. Zůstane se mnou a bude držet jazyk za zuby nebo mě nechá samotnou a všem řekne co jsem za zrůdu? Nevěděla jsem co čekat. Senpai se za mnou rozběhl a volal moje jméno. ,,Musíme se vrátit!" křičel a popadl mě za srst na krku. Zavrčela jsem, štěkla a vycenila na něj zuby. *To bolelo!* Skřikla jsem na něj v mysli. Odstoupil a nechal mě jít. Pomalu jsme tlápali domů. Senpai na mě vzal starý ručník a deku. Položil ji vedle mé postele a ukázal. ,,Tady. Ještě nejsi člověk." *To mám spát na zemi?* podivila jsem se vduchu a zakňouřila se na znak že tam nejdu. Vyskočila jsem si na postel a pohrdavě se na něj podívala. ,,Budeš mít smradlavou postel." zkonstatoval a sedl si vedle mě. Zavrčela jsem a potichu hrubým vlčím hlasem řekla ,,S tímhle přístupem můžeš jít spát na gauč." Až pak mi došlo že jsem opravdu promluvila. Senpai se zasmál a zkroutil se ke mě. Obímal mě ze zadu a hladil na boku. Jako vlk mám hustou dlouhou černou srst. Obtočila jsemu nohu ocasem a usnula.
Ráno jsem už byla zase jako dřív. Senpai tu nebyl. Promnula jsem si oči a zvedla se. Sešla jsem do kuchyně kde Senpai chystal snídani. Očichala jsem se a přistoupila k Senpaiovi. ,,Kdo ti tu smrdí teď, hm?" řekla jsem ještě pořád uraženě. ,,No dobře. Omlouvám se. Stačí?" řekl s úsměvem a podal mi snídani. Usmála jsem se a sedla si za stůl. Když jsem už oblečená ve svetru a teplácích vyšla za dům, byli tu ještě moje vlčí stopy v bahně. Nožem jsem udělala čáru na kůlně a doma si zaznačila do kalendáře vlčí tlapu jako znak plné proměny. Když je neuplná jsou to jen uši. Ještě jedna věc. Tenhle úplněk byla Luna rudá. Nevím jestli to ale bylo doopravdy nebo jen vlčím pohledem. Senpai ale tvrdil, že Luna byla rudá jako krev. Netuším jak je to možné ale byla to velice silná změna.

Tak už sedo toho trochu dostáváme. Co si myslíte, jak to celé dopadne? ;)
-Rose