Po prvních týdnech si začínám zvykat na ty všechny nové lidi. S Keichim jsme si hodně sedli. Stal se mím dobrým kamarádem. Sdílíme několik učebnic (typu občanka, matika a pod.), společné zájmy a i co se týče filmů a knih máme společné oblíbence. Fantasy, horor, sci-fi a akčňáky jsou naše nejoblíbenější. Přes přestávky vždycky probíráme jeden z našich filmů. Akorát dneska si jdeme skouknout Van Helsing. Ještě jsem to neviděla ale Keichi ... hm ... Senpai, říká že je to bomba. Docela se těším protože máma nebude doma a táta určitě bude zase pracovat takže nás nebude nikdo otravovat. Senpai u mě dneska přespává. Dáme si pizzu, půjdem s Tesákem na procházku, osprchujem se (každý sám, samozřejmě) a budeme koukat z mojí postele na mém velkém kompu.
První hodina byla matika. Je to docela jednoduché, jelikož je ještě pořád začátek roku. Se Senpaiem jsme leželi na lavici a potichu si povídali. Jen matně jsem vnímala co učitelka říká. ,,Tak a další příklad nám půjde napsat zaujátá Gaia." řekla, a já se vzpružila. Jako pružinka jsem se zvedla a přicupitala k tabuli. Napsala jsem jakousi rovnici a rychle ji vypočítala. Postavila jsem se ke kraji tabule a čekala na učitelčinu reakci. ,,Správně. Ale až budou nové učiva, doporučuju dávat pozor." řekla mi s humorem a poslala zpátky sednout. Oddechla jsem si a začal psát do sešitu.
Po obědě jsme zamířili ke mně domů. Tesák byl celý natěšený ,že přichází někdo nový. Hlasitě jsem pozdravila. Odnikud se neozývala odpověď. ,,Čistej vzduch." otočila jsem se na Senpaie. ,,Kde se můžu složit?" řekl když si zouval boty. Vzala jsem mu tašku z ruky a vyběhla po schodech do pokoje. Než mě stihl zastavit já už byla zpátky a volala pro pizzu. Zakryla jsem telefon a zeptala se potichu ,,Jakou chceš?" Senpai pokrčil rameny a řekl ,,Takovou jakou ty." usmál se. ,,Poprosím vás dvě hawaiky na adresu..." a típla jsem to. Sáhla jsem pro dvě skleničky a colu. Nalila jsem nám a jednu skleničku podala Senpaiovi. ,,Tak, na první přespávačku?" zvedla jsem skleničku. Senpai se usmál, cinkli jsme si a napili se. Položila jsem sklenku a Senpaie přátelsky objala. ,,Jsem moc ráda že tě mám, že jsi můj, tak dobrý, kamarád." Pohladil mě po vlasech a klidně řekl ,,Ale vždyť každý potřebuje blízkého kamaráda. A věř mi, já taky neměl milion kamarádů." ,,Šššš... už nemluv..." zastavila jsem ho. Chtěla jsem se jen uklidnit po tolika špatných letech a věcech které jsem prožila.
Vylezla jsem ze sprchy a sedla za komp. Senpai mě vystřídal a já se snažila najít nějakou normální přehrávací stránku. ,,Gaio? Můžu si půjčit mýdlo?" zvedla jsem se a vzala do ruky čistou osušku. ,,Jasně že můžeš." a pootevřela jsem dveře a podala mu osušku. ,,Díky moc!" Nachystala jsem film a zachumlala se do deky. Jednu jsem nachystala i Senpaiovi. Když vyšel ze sprchy, ještě si rozpouštěl vlasy. ,,Hhhhh....miluju když mají kluci dlouhé vlasy..." Senpai se usmál, pustil film a sedl si vedle mě. Natáhla jsem se pod postel a vytáhla balíček gumových medvídků. Otevřela jsem ho a dal mezi nás.
Po dvou hodinách, co skončil film, se mi už chtělo docela spát. Hlavu jsem měla na Senpaiovie klíně a on mě hladil po vlasech. Zvedl se a šel to vypnout. Vypnul počítač a já zatím upravila postel, aby jsme se normálně vyspali. Senpai se vrátil a lehl vedle mě. Do mobilu jsem zapichla nabíječku a sluchátka, a jedno dala Senpaiovi. Poslouchali jsme písničky až jsme usnuli. Usnula jsem sice první, ale vím že Senpai, když viděl že už spím, zastavil hudbu a odložil mobil na noční stolek. Bylo mi horko, tak jsem se v noci odekryla na noze a narazila na Senpaiovu nohu. Dala jsem tu svoji na stranu a otočila se na bok.
Ráno mě probralo sluneční světlo. Senpai ještě spal. Pozorovala jsem jeho světlé vlasy jak se leskly v paprscích světla. Mrkla jsem na hodiny. 9,15 no super. Ale už se mi nechce spát. Pomaloučku jsem vstala, abych Senpaia nevzbudila. Dole v kuchyni jsem nachystala hrníčky a čaj a pár palačinek ze včerejška dala na stůl vedle marmelád. Šla jsem zpátky, abych se převlékla. Senpai právě vstal a natahoval se. Zpod trička mu bylo vidět břicho. Ušklíbla jsem se a šla ke skříni pro oblečení. ,,Dobré ráno zlatovlásko!" řekla jsem s humorem. ,,Dobré ráno!" zívl a vzal si věci z batohu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže, druhá část je na světě. Obrázky si kreslím sama. Doufám že se vám to líbí a že i pokračování zaujme.
