ZTRACEN

Zrození zla.

  Nepamatuji si, proč přesně jsem tohle všechno začal dělat, ale začal to pro mě být smysl  života. Škemrající tváře nevinných dívek, které prosily o slitování. 

  Jo, už jsem si vzpomněl co ve mě vzbudilo neukojitelnou touhu zabíjet hnědovlasé krásně okaté dívky. Moje sestra, neboli moje první oběť. Ta blbá kurva. 

  Možná si říkáte, co se stalo tak hroznýho, že mě to přimělo zabít vlastní sestru. Rád vám to povyprávím. 

  Jednoho dne, byl to přesně květen 2012, tehdy mi bylo 20 let. Už je to pět let zpátky, už pět let je ze mě zrůda, nelidská zrůda.

  Aby jste se vžili do mojí situace, musím vám popsat okolnosti. Neměl jsem už nikoho v rodině krom matky a sestry. Otec umřel dva roky předtím při autonehodě. Matka měla rakovinu v hodně pokročilém stádiu a já ji z celého srdce miloval. Vozil jsem jí po všech doktorech, každý den jsem trávil pouze s ní. Dával jsem na ní pozor aby brala pravidelně prášky, tak jak měla. Staral jsem se o ní co nejvíce to šlo.

  Mé sestře, Lindě, jako by jí na matce ani trochu nezáleželo. Chodila se za ní podívat jednou do týdne, ani to nikdy ne. Všechno čemu se věnovala, bylo to, aby vypadala co nejlíp. Jediná její starost byly plastiky a její vzhled a postava.

  Když jsem jí popisoval jak je matce špatně, a že její pomoc potřebujeme, smála se mi do obličeje, že to není zas tak hrozný a ať se s tím nestresuji. Nesnáším tu povrchní svini do teď. 

  Jednoho dne matce bylo opravdu špatně a já u sebe neměl léky které by jí pomohly, protože mi je měla sestra přivézt už před dvěma dny. Opakovaně jsem jí ten den asi tisíckrát volal, kde s těmi léky je. Nevzala to, ani jednou to kurva nevzala. 

  Byl už večer a matka ležela v posteli u sebe v ložnici a já byl zrovna na zahradě, staral jsem se o matčiny květiny, když v tom z jejího pokoje začaly vycházet ohavné zvuky bolesti. Naříkala a plakala. Co nejrychleji jsem se rozeběhl po schodech abych jí mohl co nejrychleji pomoct. 

  V tom, co jsem vtrhl do jejího pokoje, klečela na zemi v kaluži krve. Kašlala krev přímo proudem. Mezitím co jsem vytahoval mobil z kapsy, se otočila mým směrem. Plakala krev. Z očí se jí hrnuly kapky krve. V tu chvíli jsem věděl, že je konec. Viděl jsem ve strašlivých bolestech umírat vlastní matku. 

  Složil jsem se na zem, a začal plakat mezitím co jsem vytáčel záchranku. Koktavým, roztřepaným hlasem jsem jim popsal, co se právě děje. Řekli, že hned přijedou, přijeli po půl hodině, kdy moje matka už byla dávno mrtvá. Celou tu dobu co umírala jsem na ní jenom koukal neschopen jí pomoci, nebylo jak jí pomoci. Jediná pomoc byly léky od sestry, které mi ta kráva měla donést. 

  Ještě tu noc přijela a celá naštvaná, že nestihne kosmetiku mrskla s léky o stůl, se slovy „Ať si pro to příště jede matka sama." 

  V tu chvíli kdy tohle vyslovila jsem na ní spustil plnou hardu nadávek, zvedl jsem se směrem k ní vzal ze zadu její hlavu a udeřil jsem s ní o zeď. Po celou tu dobu jsem jí jenom opakoval „Ty si jí zabila, ty bezcitná mrcho." Po nárazu se svezla na zem a upadla do bezvědomí. 

  Měl jsem na ní takovou zlost, že jediné, co jsem si přál, byla její smrt. Chtěl jsem, aby cítila aspoň desetkrát tak větší bolest, jako moje matka když umírala. 

  Odnesl jsem svojí sestru do sklepu téhož domu, kde jsem jí posléze připoutal lanem k židli, co se tam válela. Připravil jsem si nůž, dvě skleničky a obvaz. Na jednu skleničku jsem napsal P a na druhou L, pravé, levé. 

  Poté jsem tu mrchu polil studenou vodou, aby se probrala. Když se probudila, byla celá vyděšená co se to děje. Nevěděla kde je a ptala se, co to dělám. 

  Na nic jsem jí neodpovídal a jen jsem se smál nad jejím zděšením. Tohle si vychutnáš ty svině, honilo se mi v hlavě celou dobu. 

  Pomalu jsem jí začal po celém těle řezat nožem. S narůstajícím křikem prosila o pomoc. K její smůle se mi to začínalo čím dál tím víc líbit. 

  Po nějaké době jsem uznal, že má dost, a tak jsem přešel rovnou k závěru celé téhle show. Vzal jsem si její hlavu do dlaní a potichu špitl „To ty si jí zabila, Lauro." Poté jsem už jenom vzal nůž a pomalinku jsem jí vyřezal obě oči, které jsem poté uložil do předem připravených sklenic. Následně jsem jí obvázal oči a její tělo hodil do pytle, který jsem druhý den jel zakopat daleko za město. Nikdo o její smrti neví nic do dnes. Hlupáci. 

  V ten moment kdy ta kráva prosila a řvala o pomoc, se ve mě něco zlomilo. Chtěl jsem ten křik slyšet znovu. Nemohl jsem se toho nabažit. A přesně v tuhle chvíli, se ze mě stala nelidská zrůda.