Já a Fallenka

#5 To snad ne!

Kdyz jsem se ráno probudil Ája tam nebyla. Sešel jsem dolů a tam nám Ája už chystala snídani. ,,Copak budeme mít?" zeptal jsem se. ,, Míchaná vajíčka!" odpověděla Ája. Míchaná vajíčka mi chutnají takže jsem s tím neměl problém. A ještě když je dělala Ája, prostě super. (Takovej zamilovanej tyjo :D) Snědli jsme si snídani a Ája řekla že už musí jít. Doprovodil jsem Áju k brance, tam jsme se rozloučili polibkem. Otočil jsem se a šel ke dveřím. Najednou jsem slyšel zapískání gum a potom ránu. Zděsil jsem se. Ihned jsem se rozběhl k silnici kde ležela Ája kterou srazilo auto. Okamžitě jsem zavolal sanitku. Potom jsem zkoušel Áju probudit, ale nereagovala. Klečel jsem nad Ájou ležící na silnici a brečel. Asi po deseti minutách přijela sanitka. Záchranáři vystoupili a naložili Áju do sanitky. ,, Můžu jet s vámi?" zeptal jsem se nesměle. ,,Omlouvám se ale nemůžete" opatrně mi odpověděl záchranář. ,,Dobře no" smutně jsem si povzdechl. Byl jsem z toho opravdu hodně zdeptaný. Hned jsem sedl na autobus a vyrazil směr nemocnice. Když jsem přijel k nemocnici hned jsem běžel k recepci abych se zeptal kde Ája leží. ,,Jak že se jmenuje?" zeptala se kysele recepční. ,,Andrea Havelková" odpověděl jsem jí nahlas. ,,Tak ta je zrovna na operačním sále" odpověděla recepční. ,,No do prdele!" řekl jsem trochu víc nahlas než jsem původně chtěl. ,,Ale jinak má pokoj číslo 69" (hezké číslo :DD) pronesla recepční. ,,Dobře děkuji" odpověděl jsem slušně. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem ten pokoj asi po půl nebo třičtvrtě hodiny hledání konečně našel. Ája tam ještě nebyla. Zase mi bylo do breku, ale tady se mi brečet rozhodně nechtělo. Asi po půl hodině konečně Áju přivezli na pokoj. Byl jsem šťastný že jsem jí viděl. Ale ne takhle v tu chvíli jsem vzpomínal na to jak jsme se spolu smáli, chodili na Bubble Tea a zažívali různá jiná dobrodružství. Ája tu teď ležela, ale vůbec nevěděla že tu jsem ani co se s ní děje. Byl to strašný pocit jí takhle vidět. Doktoři mě tam s ní nechali samotného. Chytl jsem jí za ruku a řekl jsem: ,,Proč se tohle muselo stát zrovna nám? Probuď se. Prosím!" Když v tom najednou.....

Ahoj! Doufám že vás příběh baví! Tahle kapitola se mi psala docela špatně, protože já fakt nemám rád smutné věci. Ale snad to nakonec dopadne dobře! Jo promiňte za konec! :D